1991*

Jedna schránka a dvě osobnosti s různými emocemi, dobou spánku i hudebním vkusem. Mám tím na mysli Adama a Tomáše. V pubertě se dost hádali a dělali si schválnosti; jeden chtěl jezdit na bruslích, druhý hrát v rockové kapele. Častokrát se opili tak, že mezi sebou několik dní neprohodili ani slovo. Společná láska k Bukowskému a k literatuře je však postupně spojila dohromady. Tak se zrodil Klacek. I přes to, že ho v hubě nosí kdejaký pes nebo se s ním šermují děti v parku, je to nesmírně živá a výjimečná bytost. Díky ní jsou Adam i Tomáš jako jedna ruka, nebo spíše dvě ruce – Klackovy ruce. Těma pak na psacím stroji píše příběhy plné magie a nikotinu.