*1988
Jsem divadelník, co potřebuje poezii a příběh. Mám rád punk na jevišti a ocením ho i v životě. Návyková povaha. Píšu texty převážně dramatické – vlastní tvorba i adaptace. Vždy mě dráždila thémata společenská, sociální a politická. Nedopustím si ironii a humor.

Deník Petra Hamleta (úryvek)

HAMLET DIGITALIZUJE vše výše zmíněné a dohání tak sám sebe. Myšlenková onanie? Asi ano, neb když nemá slinu, bolí to.

V chladu rodinného krbu vypisuje další propisku a tiše bilancuje bídné dva týdny jinak doživotní abstinence. Zatím mu dochází takové ty obyčejné obyčejnosti, které ti odolnější, zdravější, rozumnější… ani já nevím, jak se jim říká… zkrátka ti, co neprochlastali celý věk, kterému říkají produktivní, ty věci, na které už Hamlet mohl přijít dávno, kdyby neblnul.

Všechny propisky se vypíšou, stejně jako všichni autoři. Malé radosti jsou opravdu jenom malé a vše, co chce čas, chce skutečně opravdový pozemský čas měřený v týdnech a desetiletích. Střízlivost mu zajisté přinese více skutečného nesyntetického netoxického štěstí, nicméně to neznamená, že by ho snad měli začít jakkoliv těšit věci dříve nesnesitelné, typu sluníčkových
lidí se svými happy hippie cool online projekty, nebo že by ho snad měli přestat srát vyhranění alternativci, zrození vyluhováním neprvních a nedruhých nálevů z pressa a odkojení sojovým mlíkem s třtinovým cukrem bez cukru a taky… no sakra všechno to, co ho sere a na co nadával, bude zkrátka mrzoutsky bručet dál. Možná, že méně hlasitě, za to však srozumitelněji.

Má nejdražší podstato,
namoč si ještě jednou své bezlepkové defnice
do pressa se sojovým mlíčkem
v šikézní dózičce z ručního bioporcelánu
na zahrádce toliko oblíbené
kavárny
s výhledem na čirý ruch centrálního Berlína.

Zatímco tvůj porodič končí dopolední šichtu
ve fabrice,
jejíž existence
s tebou nemá pranic společného, má nejdražší
podstato,

ty

nespěchej.

Nekurvi si své, špatnou dobou a výchovou,
přecitlivělé
trávící ústrojí.
Kolega blogger,
toho času v zástěře,
co si sám ušil hlíněnou jehlou z plastikových obalů
na náhražky náhradních náhražek náhražek
předražených dražé
hrazených z předražených hraček bla bla bla…,
ti radostně servíruje tvůj croissant ze špaldové kvazimouky
a ten, jak známo, má nejdražší podstato,

chce

svůj

čas.

Nespěchej. Vždyť zítra by ti to mělo
konečně dojít, konečně všechno dorazit
na účet
za ten kšef pro kámošovu reklamku
a za to se nestyď
prostě hold každej že jo tak nějak někdy musel,
no musel ustoupit,
když místo guerilla site-specifc videomappingu,
kterej by tady všem
těm zaprděnej sebestřednědosebezahleděnejm
ukázal by jim,
jací doopravdy

raději podpořili opravu silnice
pitomí autofašisti
závislí na ropě, však oni na to dojedou
však oni dojdou
zítra
to fakt pošlou tak nespěchej
a dej si ještě americano to poctivý to go to
berlínský.

Teprve v poledním slunci nasedni na handmade
bike
checkni se, selfni se, blogger ti dá like
a vydej se na cestu do nečekaných kontextů,
kdesi v převýšení, kdesi ve vyvrcholení
k nesnesení,
kde jsi k vygooglení, kde najdu tě
má nejdražší podstato.

Najdu tě v kontextu mezi antickou komedií
a fotkou kámošů, co z balkonu blijí.
Najdu tě v mixtejpu šmoulů s flétnou barokní.
Najdu tě v performenc, v níž autenticky zmokni.
Najdu tě v konceptuálním vztahu s opicí v zoologické, o sušenky prosící.
Najdu tě v básni, co čtenář sám vydává, kupuje, hodnotí a sám na ni nadává.
Najdu tě ve zdrojovém kódu svého blogu – už vím, jak tě do něj implementovat mohu.
Najdu tě v defaultním stavu nové lásky.
Najdu tě pod Sněžkou ve stanu HUSKY.
Najdu tě v poslední sérii Simpsnů.
Najdu tě v díle plném Šeldonových snů.
Najdu tě tak, jak jsem poznal vaši matku.
Najdu tě v Přátelích, ty znám i pozpátku.
Najdu tě v nízkonákladovém letu.
Najdu tě v nejluxusnějším metropoletním fetu.
Najdu tě s týpkem, co PSH zná.
Najdu tě v koksu a MDMA.
Najdu tě v Bohnicích u doktora Nešpora.
Najdu tě, najdu a pořád dokola.
Najdu tě hned v tom dalším espressu.
Najdu tě v Indii v zenbudhistickém stresu.
Najdu tě v klasice.
Najdu tě v technu.
Najdu tě na piku ještě než zdechnu.
Najdu tě s bráchou na letním táboře.
Najdu tě v zimě u babičky na dvoře.
Nechápeš to mámo ani ty, táto.
Nenajdu tě v sobě má nejdražší podstato.