*1993
Jsem mimopolaritář s láskou k přírodě a klidu. Když píšu a čtu poezii, cítím se vyrovnaně a bohorovně. Jsem chronický neznechucený a stále si pěstuji naději – jsem prostě věčný pohodář. Odchovanec porubské sorely. Studuji bohemistiku a všechno nasvědčuje tomu, že v očích nastupující generace studentů budu tyran, který zadává domácí úkoly a manipuluje s jejich prospěchem.

Žena od Boha

1.

Tak přichází,
hojit rána opuštěných lesů.
Odvát sníh plání.
Vzklíčit v půdě, v níž ponocuje mráz.
Posílat slova k rybí tlamě.
Stát se splavnou řekou nečistot.
Být kamennou solí zvěře.
Ušít svetr pro dlouhé zimy.
Nechat se chutnat v ústech.
Víno od stvoření.

2.

Odchází a syčí hadem,
který se v ní zmítá.
„Ty čuráku“
Pár slov jedovaté šťávy
do sklenic.
Nakonec odplaví se
klidnou vodou.
A z polí hadi se vytratí.
Jen slza ulpí
z neobraných vinic.

Polibek Ukrajině

Poptej se, kde Nina bydlí.
Nina živa ze stromové kůry.
Pověz, kde rybníky sídlí.
Rybníky potáhlé křídlem můry.
Pochop, jak hluboko jsou sklepy,
kde ikony leží v kaluži.
Poznej, vzdálené blízké žleby
před odstřelením na duši.
Najdi tu černozemskou hlínu,
která zdusila hlavy blínu.
Vstříc půdnímu klínu.
Říznutí Niny polibek pochová.
Jemně vybroušená podkova.

Zpověď člověka, který chtěl unést dobrý den

Tak jsem tady ke zpovědi.
Mé hříchy jsou veliké.
Chtěl jsem unést dobrý den.
Na svých zádech, ne jako lup.
Vydržet obrovskou tíhu.
A pak jsem se Jan Skácel.
Promiňte hříšníku, nerozuměl jsem vám.