*1989
Pocházím ze Zlivi u Českých Budějovic, v Praze jsem vystudoval estetiku a filmovou vědu na Univerzitě Karlově a scenáristiku na FAMU. Sem tam učím na střední škole. Podílel jsem se na celé řadě filmových, rádiových i seriálových scénářů. V Revolver Revue jsem debutoval komickou novelou Svátek (2016) vyprávějící o floutkovi, který jede sám slavit na filmový festival.

Sad

Slovní úloha vysoké školy života:

Šel Prvý, Druhý, Třetí a kdosi spad z lampy, čehož si ti tři nevšimli, protože se za chůze hádali. Druhý obviňoval Prvého, že ho sem s Třetím zatáh, aniž by se jim chtělo, proti čemuž se Prvý ohrazoval, jenže ti dva si za tím stáli, i on si za tím stál, zatímco šli, až se dočista ztratili a zapomněli, proč se vlastně hádali. Každopádně byli teď všichni tři na místě, kde být nechtěli, a tak mlčeli.

Byla tam spousta třešní, a tak Prvého napadlo, že by si mohli pochutnat. Jenže Druhý nechtěl, protože jsou třešně samý pesticid, Třetí zase proto,že by pokrad. Hádali se tedy o to, kdo vyleze na strom a rozhlédne se kudykam. Prvý sice na strom chtěl, protože s sebou měl nový skvostný binokulárnídalekohled, ale nechtěl být většině po vůli. Byl to zapálený ornitolog a úplnounáhodou měl v sadu plném žluv dalekohled, třebaže mu to nikdo nevěřil.

Nakonec stačilo pár tónů žluvího zpěvu a hned ustoupil. Vylezl na třetí větev a vypích si oko. K čemu teď takový drahý dalekohled? naříkal. Neboj, když jeden smysl ztratíš, jiný získáš, konejšil ho druhý. Nesmysl! Pánbíček tě potrestal! kázal Třetí.

Hádal se pak Druhý s Třetím, kdo vyleze na strom a najde pomoc. Ale Druhý nechtěl práškovacím letadlům nadosyp, Třetí pánubohu na oči. A že nikdo nebyl v menšině, hádka se táhla.

Slunce kleslo jako smutné oko a Prvý měl soumrak za slepotu. Tu Druhému svitlo a jako moudřejší ustoupil. Nebo z domněnky, že v noci letadla nelétají. Každopádně dostal se jen na první větev, když se přihnal Stařík s tím, že mu kradou třešně. Na obvinění trval, i když se ukázalo, že nikdo třešně nekrad a lezlo se na švestku.

Hádal by se možná doteď, kdyby ho nezaujal Prvý, tehdy už Kyklop, respektive jeho binokulární dalekohled. I optal se ho Stařík, co by za něj chtěl, ale Prvý v bolestech halucinoval. Druhý ho tedy zastoupil a žádal si telefonát pro pomoc. Stařík však zavrtěl hlavou. Druhý tedy žádal oko ze skla. Stařík zase vrtěl hlavou. Žádal tedy libovolnou pomoc, ale zachráněný
lidský život se zdál Staříkovi za jeden, i když skvostný binokulární dalekohled, málo. Druhý tedy přihodil Prvého bundu, kalhoty a hodinky. Ale Stařík dál vrtěl hlavou. Teprve když Druhý přihodil čestnou průkazku ornitologické společnosti, Stařík se zarazil. Chvíli váhal a nakonec souhlasil, ale vymínil si, že dalekohled nejprve vyzkouší.

Když Stařík lezl s dalekohledem na strom, praskla pod ním větev. Spadl. Rána Prvého vzbudila, jako by do něj vstoupil Staříkův duch. Prvý popad dalekohled, přeskočil bezvládné tělo a bez kalhot metal do dáli. Druhý s Třetím dlouho neváhali a dali se také do běhu. A když ho v dáli dohnali, dohodli se, že to, co viděli, zamlčí a založí si nad tajemstvím přátelství, které nikdy neměli.

Prvý tak získal nový smysl, třebaže jen života.
Ani Stařík nebyl zcela bez života. Stačilo pár tónů mobilního vyzvánění a vzbudil se: Kdo volá? … A komu? … Padlý na hlavu? To ano … Dobře. Nakrad třešně a bezduše odešel. Zůstala tam jen Oriolus oriolus neboli žluva hajní. Pochutnávala si na třešních – skvostný kousek! A kousek oka.
A božské Oko. Mrk.

(Otázka v této slovní úloze chybí, protože v životě se vás taky nikdo nebude na nic ptát.)