*1999

Pochází z Ostravy – její vliv ve verších Anny můžeme vycítit v jisté až samozřejmé symbióze neoblomné křehkosti a niterné upřímné ráznosti vyjádření, přičemž si tyto dvě polohy kontrastně neodporují a nepůsobí protichůdně, ale jsou jakoby zajedno. V současnosti studuje filmovou vědu na FF MU v Brně. Ráda maluje a ztrácí čas v zapadlých knajpách. (připravil Dominik Bárt)

***

Ve žlutém světle
všichni vypadají
jako voskové figuríny
Každá oprýskaná kachlička
je jinak vysoko
a všechny květiny
jsou úplně vyschlé
Přísahala bych
že jsem ještě donedávna
vždycky cítila včerejšek
otřený na rukou

***

Cizí nostalgie
v holém betonu
ve žlutých čarách
v modrém železe
v blikajících světlech
v tvrdém pragmatismu
(bez záminky estetiky)
ostravského podchodu

***

Výhled se ani nepohne
je šedou tapetou
simulace pošmourna
dokud jej neprořízne
černá čára elektrického vedení
Nepohnu se, ani o kousek
Drží mě strach

***

Smutek je těžký
jako vlhký zatuchlý vzduch
v plicích
Jeho opodstatnitelnost
není jednoznačná
Nic není hořké
ani sladké

***

Ráno sněžilo
dost na to, aby sníh hned neroztál,
ale pořád jen tak,
že větve keřů křehce obalil,
chytil se na kdejaký plevel
a podél kolejí se tak táhly
měkké sněžné mraky
a tváře ruských dívek