*2000

Koordinátor budování komunity v Amnesty International, queer aktivista a hispanista. Své beletristické texty publikoval hojně online, např. Psím víně, revue Prostor, Nedělní chvilce poezie. Jeho básně jsou také zastoupeny v antologii Toto je môj coming out, která vyšla v nakladatelství Adolescent. Letos se umístil na druhém místě v Literární ceně Vladimíra Vokolka a získal čestné uznání v Literární soutěži Jiřího Červenky.

Fuckčlověk

Začneme úvodními řečmi jednoho z nich.

Tralalácké dny střídaly jeden druhý a on byl hebký jako zrnka bílého písku. Člověk vedle něj povlával, ani si nevšiml, že s ním ztrácí čas. Chodil jsem, hladil jsem, jen tak jsem líbal. On mě držel za ruku. Svíralo se mi z toho hrdlo a nemohl jsem dýchat – byl jsem přidušený něžným dotykem. Žilo se mi měkce. Nech si mě, chci tě, říkal jsem si.

Popíchnul mě jazykem, píchal, píchal. Povídal, že líbám jako chlap, ale že jsem zároveň strašná ženská. Prostřídal tři černé klíny v klíně a nezaujatě mi řekl, ať se udělám. Díval se mi do očí a ani jednou nemrkl. Potom byl úplně bez nálady.

Probodával mě pohledem, rozkrajoval mě slovy. Jazyk měl hebký jako nabroušené mačety. Takhle to nemá vypadat, opravdu, nemá to být tak těžký, říkal mi. Opusť mě, nechci tě, říkal jsem já.

Zadusil mě úplně, hajzl.

Druhý z nich naváže dvěma proslovy ke svým přátelům.

První proslov:

Já jsem míval přítelkyni a už nikdy žádnou takovou mít nechci. Byla citlivá, jenže já jsem pohodář, chci mít prostě jenom klid, to je všechno.

Partnerský vztah, to bych chtěl. Vím, že to není vždycky snadný takový vztah mít. Já hlavně pořád potkávám takový lidi, jako je ta moje bývalá přítelkyně. Takový citlivý lidi, že ale až přehnaně. Rozhází je každá blbost. A já si vždycky na začátku říkám, že to nevadí, že si na to zvyknu. Jenže časem mě to vždycky začne štvát. A já to těm lidem samozřejmě neříkám, protože si uvědomuju, že je to můj problém, že mě serou. Jenže oni jak jsou citlivý, tak to na mně poznají. A pak se mě ptají: „Je všechno v pohodě?“ nebo „Děje se něco?“ a to mě může teda fakt nasrat. Kdyby si to aspoň nechali pro sebe, že to viděj, že jsem nasranej, já si to svoje nasrání taky nechávám pro sebe. Ale oni ne, oni to pokaždý musej vytáhnout. Má to smysl, abych jim to vysvětloval? Nemá. Akorát by mi začali říkat něco o komunikaci a její klíčovosti. Což o to, já si taky myslim, že je komunikace klíčová, ale co je moc, to je příliš. Já chci mít partnerský vztah s člověkem, se kterým si budu rozumět beze slov, ideálně hned od začátku. A taky musí mít pěknej zadek. To je základ.

Druhý, pozdější proslov:

Už jsem dlouho neměl sex. Na Tinderu jsem potkal člověka, se kterým bych sex mohl mít. Rád si s ním píšu, máme si co říct. To je na týhle platformě celkem vzácný. Jenomže je citlivý a když s ním budu spát, tak se mnou bude chtít mít vztah. To by nemuselo být špatné, vypadá, že bych ho mohl mít i rád. A taky to vypadá, že bychom spolu byli silní – on by tu byl pro mě, já pro něj. Jenže ta přecitlivělost…

dvoutýdenní pauza

A je to tady, už mě to sere. Nejen ta přecitlivělost, štve mě celej, jak chce pořád o všem mluvit, všechno řešit. Copak nemůžeme nechat některý problémy, aby se vyřešily samy? Nemůžeme mít obyčejnej klidnej hezkej vztah? Já na tohle asi nemám, tyjo. Unavuje mě to. Nebaví mě to. Ukončím to.

Dále budeme rozvíjet názory a povahové rysy aktérů v době, kdy k sobě ještě měli blízko.

„Já jsem feminista, akorát nemám rád gaye.“

Haha, nojo, vtipkuješ.

Nebo počkat, vtipkuješ?

„To je možná tím, že nesnáším takové to stereotypní mužství, a když jsou chlapi s chlapama, tak se to nahromadí a je to ještě víc vidět – jak se k sobě chovají jako ke kusu masa. Oni to hetero muži obvykle dělaj ženám, jenže gayové si to dělaj navzájem.“

…?

Já jako nevim, s jakýma gayema se bavíš ty, ale ti gayové, co znám já, jsou prostě obyčejně milí.

„Taky nesnášim to, jak si gayové dělaj naschvály, jsou k sobě vyloženě krutý. Já vlastně ani nemám rád ty radikální feministy, co si myslej, že by si měli bejt všichni rovný. Já chci nadvládu žen, byl by klid.“

Ok hold on.

Ty opravdu nevtipkuješ.

Vždyť jsi z komunity. Vždyť se prezentuješ jako feminista! To je v prdeli. Úplně v prdeli.

Snad ani nemá smysl všechno vysvětlovat, kde bych vůbec začal… No ale ten radikální feminismus, to je vrchol, to nemůžu nechat jen tak. To je přece úplně obyčejnej, normální, bežnej feminismus.

Oukej no, tak se dneska budu hádat. Fajn. Co mi zbejvá.

„Podívej se jo, ten femini-…“

„Hele, říkal jsem ti dneska už, že jsi strašná ženská?“

„Jenom asi třikrát…“

„Tak já ti to ještě třikrát řeknu, do šestice všeho dobrýho:

Jsi strašná ženská.
Jsi strašná ženská.
Jsi strašná ženská.“

Vzdávám to.

Sex?

A počteme si ve zpětných deníkových záznamech jednoho z nich. Ano, je to neobjektivní. Ten druhý si deník nevede.

den našeho vztahu: Domluvili jsme se na Tinderu, že spolu pátý den zajdeme na film. Řekl jsem mu, že mám přítele, ale že to zrovna dvakrát nefunguje. Dal jsem mu najevo zájem.
den našeho vztahu: Shodli jsme se, že jednou chceme žít v Holandsku. Já jsem teda loboval za Španělsko, ale on si nedal říct, tak jsem se podvolil. Říkal, že v Nizozemí jsou lidi vyspělí. Přitom to vůbec není pravda.
den našeho vztahu: Dohodli jsme se, že je všechno fajn a že se k sobě hodíme.
den našeho vztahu: Zrušil naši filmovou schůzku. Navrhl, že se spolu šestý den půjdeme projít po Praze.
den našeho vztahu: Ten si nepamatuju, takže se asi nestalo nic extra.
den našeho vztahu: Po Praze jsme se procházeli šest hodin a pak nám byla zima. Navrhnul, že můžeme jít k němu domů, pod podmínkou, že po něm nevyjedu. Přísahám, že jsem se držel. Jen to prostě nějak nevyšlo. On taky nebyl zrovna proti. Ukázal mi svou sbírku hraček pro dospělé. Prohlásil, že jsem na něco takového moc vanilla. Zkoušel jsem protestovat, ale v průběhu noci se ukázalo, že opravdu jsem. Vedle postele měl zrcadlo.
den našeho vztahu: Byl jsem naprosto nadšený, můj život byl růžový a vzrušující. Čekal jsem na jeho zprávy a pak záměrně dvě hodiny neodepisoval, aby to hajzlík neměl za levno. Pak jsem to vzdal a začal jsem odepisovat hned. Mám prostě slabou vůli.
den našeho vztahu: Vyzvednul mě na hlaváku v jedenáct večer, když jsem se vracel s kamarády a kamarádkami z výletu do Ostravy. Byl podrážděný už na začátku a zdálo se, že mu moje přítomnost náladu nezvedá. Pak jsme spolu spali, poprvé tak nějak úplně. Už jsme mohli, protože jsem se mezitím rozešel s přítelem. Uznávám, že to se mnou chudák taky neměl lehký. Kterej? No, ani jeden z nich.

Tu noc mi nacpal do vagíny dildo, který na mě bylo moc velký – a já to říkal dopředu. Že prej je to nejmenší velikost. Koho to zajímá? Nejmenší velikost je moc velká, tak se tam prostě cpát nebude.

Jak by asi reagoval, kdybych narval dildo do vagíny jemu?

den našeho vztahu: Nějak jsme se začali rozcházet ve světonázorech, ale zdálo se mi, že si to časem sedne.
den našeho vztahu: Šli jsme spolu hrát deskovky do kavárny. Bavil se s nějakým novým týpkem, který se k nám chtěl hrozně přidat. To mě štvalo. Žárlil bych, ale ten nový se mi nezdál jako jeho typ. Počítal jsem minuty a doufal jsem, že brzo z kavárny zmizíme a zalezeme zase do postele. Předpokládal jsem, že do té vlezu jenom já, bez nového týpka – ale kdo ví.
den našeho vztahu: Ráno jsem se s ním chtěl tulit, jenže on je ráno radši sám, což se mi obtěžoval říct až patnáctý den, kdy mě odkopnul. Komunikace není jeho silná stránka.
den našeho vztahu: Nechtěl mě vidět a psal mi podstatně méně zpráv. Zkusil jsem zase začít hrát tuhle neodepisovací hru, ale selhal jsem. Měl jsem z jeho zpráv jednoduše moc velkou radost na to, abych je nechal uležet. Přitom to byly docela hnusný zprávy. Člověk si to vždycky nějak obhájí, řekne si, že měl ten druhý třeba zrovna špatný den, nebo se v noci nevyspal… Anebo hůř, a to jsem zrovna udělal já, že jsem sám sebe předvědčil, že je vina na mojí straně. Moc na něj tlačím. Nenechám ho vydechnout. On to chudák nezvládá, je toho na něj moc. Já jsem na něj moc. Musím zvolnit, říkal jsem si.
den našeho vztahu: Čekal jsem na jakékoliv potvrzení o důležitosti nebo aspoň existenci našeho vztahu.
den našeho vztahu: Zlomový den. Navrhl, abychom spolu nemluvili.
den našeho vztahu: Odkopnul mě.

Předposledně se dostaneme k názorům přátel jedné i druhé strany – pro navození dojmu aspoň částečné objektivity. Nacházíme se v době, když se od sebe začali milenci vzdalovat.

Výpovědi první skupiny přátel o jejich vztahu:

Vidím tady pár redflagů a nepochybuju o tom, že ty je vidíš taky. Ale zase bych ten vztah tak rychle nezavrhovala. Kdyby lidi měli vždycky u prvního redflagu ze vztahu utéct, tak by spolu nikdo nikdy nevydržel dýl než dva měsíce. Dala bych tomu ještě chvíli, a když se k tobě zachová jako ignorant podruhý, tak už se na něj vykašli. Podržím tě, když to přijde. Jsem tu pro tebe.
Ukaž mi ho… Je to fešák, jak se ti povedlo někoho tak hezkýho sbalit? Když už jsi v tom, vytřískej z toho aspoň trochu dobrýho sexu. Nic jinýho dobrýho od něj nejspíš nedostaneš.
Že je týpek i ochotný s tebou chodit, akorát zatím ještě ne? No, já ti nevim, mě to nepřesvědčilo.
Takhle s tebou mluví? Wtf, aha… hm, lol.
Jestli ti ublíží, já ho zabiju. Chová se k tobě hnusně a mně se to nelíbí. Myslím, že ti ublíží a myslím, že tě to zničí. A jestli tě to zničí, já ho zabiju. A nejdřív mu nacpu dildo do prdele. A napíšu ti dopis o tom, jaký to bylo. Nebo možná ne, to by tě zničilo ještě víc. Tak já mu narvu dildo do prdele, dopis ti o tom nenapíšu, a pak ho zabiju. Nebo… Co kdybys ho jenom pustil k vodě?

Výpovědi druhé skupiny přátel o jejich vztahu:

Upřímně, mně je docela jedno, co uděláš. Věřím ti, že se dovedeš samostatně rozhodovat a že nejsi úplnej hajzl.
Mně se nelíbí, že tě nasírá už teď, za dva měsíce to bude k nevydržení. Navíc jsme váš vztah řešili předevčírem, řešili jsme ho včera, řešíme ho dneska a já ho zítra už řešit nechci. Pořád se plácáme na místě. Vzdej to, prostě se k sobě nehodíte.
On je rak? Tak to ne. Odmítám se o něm dál bavit.
Shrňme si to. Nelíbí se ti, že je dominantní. Nelíbí se ti, že je přehnaně emocionální. Nelíbí se ti, že je na tobě závislej už teď. Ale líbí se ti jeho zadek. A to, co chceš, je partnerskej vztah. Tak laskavě vezmi v potaz, že se zadkem se partnerskej vztah navazuje těžko.

V poslední, porozchodové části se nejprve oběma podíváme do hlav…

Mrzí mě to.

Ne, nemrzí! Jsi kretén! Zasranej kretén!

Já už prostě nemam chuť s tim něco dělat.

Piča!

Rozhodně jsem nechtěl, aby to takhle skončilo.

Oh I bet you didn‘t ty kundo.

Když na mě budeš naléhat, tak už celkově nebudu mít chuť se s tebou bavit.

???????????? Proč bych s tebou chtěl mluvit já??

A ano, máš pravdu, je to od tebe hnusný, celý je to hnusný. Od tebe.

…a potom si řekneme vtip.

Jaká je kokotská reakce na větu „Když jsem nahoře, tak mě to bolí.“?

„Ale já to mám rád, tak aspoň deset vteřin na moje narozeniny?“

Navážeme tím, co se nestalo…

Nepekli spolu vafle. Nešli spolu do sekáče. Neseznámil ho se svými přáteli. Nebyli spolu na promítání – ptám se tě dlouho dopředu, protože nemáš téměř nikdy čás – nene, vždyť já mám čas skoro pořád! – nebyli spolu na promítání. Nečekal na něj se psem u vchodu po práci. Nepřestal mu říkat, že je strašná ženská.

…načež shrneme zbytek pocitů a myšlenek pouze jedné strany.

Omlouváš se? Omluva není přijata! Aha, ty se ani neomlouváš, moje chyba. Neporozuměl jsem.

S kamarády o tobě teď nemůžu mluvit. Je jim z tý situace špatně. Je jim

špatně z tebe. Mně je z tebe taky špatně. Jsi jako špína za nehtama, která

nejde vymejt.

Měl jsem dát na svýho bývalýho a poslat tě do prdele rovnou. Nevadí, pošlu tě tam teď. Jdi do prdele!