Na konci chodby je ráno / Nela Bártová / Bílý Vigvam 2021

Tak jsem před chvílí odešel z knížky, mám chuť tvořit, tak píšu. Pokud už tvý indiáni umřeli na útesech stability, nečti dál, v druhém případě si můžeš přičuchnout k týhle výletní torně a dostat se na chvíli tam, kde je světelný rok ještě OK.

Sedím s tebou v hospodě a vypravuju ti, že něco jako feťácká kultura existuje, ale není to o tom vzorci, je to o sobeckosti sousedova tripu, vše cizí je bad, vše tvoje je fér. Nela ho s tebou nechce prožívat, nechce ti ho popsat, v určité fázi přeměny je to jen stojatá tekutina, ale ty hranice se chvějí.

Sbírku ilustracemi zaštítila Kateřina Šillerová, každá stránka působí jak procházení krajinou snu

Díky, že nejsi v depresi, chtěl jsem říkat lidem pravdu na počkání, ale udusili mě svým nepřerušitelným líčením psychických boláků. Pokud v tomhle vysvětlujícím modu hraje na pozadí 90´ EDM, představa se povedla. Ale jo, vesmír je senzační, můžeme s tím nesouhlasit, ale nemůžeme se mu vyhnout… Koho ale doprdele zajímá singularita, když se v předsíni neustále zouvají další a další návštěvy a tobě se prostě nechce už ani do večerky…. Ale je teda pravda, že jejich jazyk znáš, tlačíš ho do lisu, rovnáš litery, necháš je ležet na divanu a dokud se nechají malovat, je to fajn. Nevím, jestli je skutečně skrz naskrz čteš, ale malíři taky nevochutnávají každej volej.

Autorka Nela Bártová

Pavel Novotný někdy v minulosti spouští schodištní halou ruchovej mikrofon na silonu. Na mucholapce vždycky něco utkví, expresivní citlivky se na ty tvorečky vydrží dívat i hodiny, přemlouváš se k empatii, aby si nakonec zjistil, že umíš jen koukat a to pozadí za tím je ti lhostejné – to je ale ta chvíle, to je duše, nehybná a strnulá, ten kdo to dovede zapsat je hodný blahořečení (jsi-li vyznavačem cirku).

Jsem rád, že jsme si tady řekli, že to nemá být o ohlížení se zpět, v téhle scéně jsme my protřelé intelektuální elity ti nesvobodní, patláme slova a věty, čteme, škrtáme jak blázni „ hele tohle už asi někdo použil, ne?“ tak já to tam nedám, nebo to tam dám, hele to bude taková reminiscence… hm hm… to by mohlo být řešení. 

Kniha obsahuje QR kódy, které provází některé básně a které odkrývají jejich znepokojující audiovizuální zákulisí

 Říkám Radkovi Štěpánkovi, lidi pod třicet začínají bejt vážný jak hovno, nevím, co s tím mám dělat, jsem z toho někdy vyloženě nasranej. Prosím! Ať to tam někdo konečně nasází! Ať jde fňukat mimo básně, chci to Radku zase někdy normálně prožít a ne přežít tu poezii. Musí to totiž tepat. Nela tepe. Yes.

Top básně: Radim, Táta mi na poličce našel…

Cena diváků: Na zkorumpovaným fotbale

Mínus: některé krátké básně nafukují objem

Autor: Pavel Zajíc