Všechny postavy a události jsou opravdové, následující názory jsou subjektivní, a proto byste je měli brát s rezervou a láskou.

Velká míra křehkosti

Kapela Obligatne začala jako projekt kolébavého písničkářství slovenské zpěvačky Kristíny Mindové. Později se připojil bubeník Jan Čuma (MMNK) a baskytary se chopil Štěpán Havel. V létě 2021 vstoupilo uskupení do éteru se svým singlem Bledá Tvár a přibližně před měsícem vydali debutové album Monológ Spásy.

Hned na úvod je třeba podotknout, že se jedná o velmi povedené debutové dílo, které je charakteristické velkou mírou křehkosti a intimity. Je nesmírně těžké vydat takto emotivní album a vyvarovat se přitom patetických klišé. Tato obludná, mnohdy nepřekonatelná, překážka zůstala bezvládně ležet kdesi mimo tvůrčí proces a k nám z reproduktorů vane příjemná a upřímná výpověď lidí myslících, nejistých, smutných, ale doufajících.

CCL (Civilní citlivá lyrika)

Texty skrývají nekompromisní výpovědi a citlivou lyriku zabalenou do mnohdy konkrétních životních obrazů. Úvodní Něha napadá staré zlozvyky, které je nutné poslouchat, i když není přesně definováno, jaké vlastně jsou. Stále však trvají, nikam nevedou a je velmi těžké se z nich vymanit, protože si nemůžeme pomoct. A tak letargicky přistupujeme na cyklickou hru, která nás unáší do temné, ale známé minulosti/přítomnosti/budoucnosti.

Skladba Kaviareň dává náhled do nesmyslnosti vztahové prázdnoty. Spásu lze ironicky nalézt v miniaturních tragédiích obyčejných mezilidských konců – proč by se měla natahovat expirace, když nikdy neexistoval žádný smysluplný produkt? S téměř sadistickou radostí pozoruje vypravěčka bezvýznamně smutnou událost, ale nakonec uznává, že v slzách, chladu a tichu potenciálního rozchodu působí cosi nevýslovně osvobozujícího.

 

Album protínají motivy běžného života v jeho nejosobnější rovině, kdy je v textech vyzdvižen pocit nejistoty a nedosažitelnosti různých forem štěstí. Píseň Kluk na tri akordy skýtá vnitřní dialektický souboj shrnut do jednoduchých frází: „utíkání smysl nedává, štěstí se mi nepozdává.“ (Pozn.aut.: Za český přepis se omlouvám.) Člověk tak bojuje se svým odrazem a ztrácí se sám v sobě i ve svém okolí – slepý kráčí světem a neustále si opakuje: Štěstí? Jo, jo, neboj, porostou… I dvoumetrové hřiby*.

*Pozn. Fajnšmekři jistě poznali aluzi na parodický rozhovor Pavla Béma s Václavem Čtvrtníčkem na serveru Aktuálně.cz.

Pestrý mix žánrů

Hudební stránka díla je poplatná pestrému mixu jazzu, popu i rocku. Během několika poslechů se mi vybavil interpret Gary Wilson se svou deskou You Think You Really Know Me (1977), ale i tvorba britského hudebníka Alfa Mist. Do značné míry jde – při pozorném poslechu – zahlédnout i potemnělé barvy desky Apokalypsis (2011) skladatelky Chealsea Wolfe společně s texty desky Unknown Rooms: A Collection Of Acoustic (2012) stejné interpretky.

Celková atmosféra Monológu spásy je melancholická a klidná, přičemž disponuje silnou rytmickou složkou a intenzivním vokálem. Po vypití tohoto drinku se ocitnete na odevzdané cestě obyčejným citlivým životem, který známe všichni, ale bojíme se zeptat a možná i mluvit. Obligatne se ale rozhodli otevřít světu s výkřikem: Jsi tady? Mluv!

Dávám 9 z 10 nadějí, které neuletěly, protože mám miniaturní výtku: Některé zvukové aspekty alba mne totiž příliš neoslovily, ale to je holt jedno ucho z miliónu. 🗣️👂

Interpret: Obligatne
Album: Monológ spásy
Počet skladeb: 8
Délka: 32 min 43 s
Label: Kabinet records

Autor: Adam Tomáš