Dej mi ucho ukážu ti jedno album, které by měli všichni znát…

Po relativně dlouhém čekání a nonšalantním přístupu alà „žádnou debutovou desku nemáme vymyšlenou, jen jsme řekli, že možná někdy něco nahrajeme. Ale ještě jsme nenahazovali konkrétní data ani částky…“^[1] se nemožné stalo skutečností – indie-rockové uskupení TAMARA vydalo debutovou desku Anderson. (Pozn.: autor si je vědom, že éterem krouží již od srpna, ale dostal se do bodu, kdy mu začíná chybět léto.)

Bandcamp kapely zde

Bríza a western

Stejně jako většina singlů i album působí dojmem letní brízy nad poklidnou loukou, kde slunce balzamuje tělo vitamínem D a vše smířlivě plyne pod taktovkou neexistujícího dirigenta. Pokud se však člověk pokusí nahlédnout za horizont příjemných kytarových linek a minimalistického zvuku, pochopí, že hranice obzoru ukrývá porci temnoty, nejistot i nostalgie. Toho je docíleno pomocí bezprostřední lyriky, která skýtá ohromnou škálu emocí.

Na bubínky dopadají příjemné vlny nenásilné, někdy úsměvné, smutné i „westernové“ muziky. Obraty v jednoduchých textech servírují hromadu podtextu z mladého života, v němž se o slovo hlásí ulepené podniky s umírajícím večírkem, neschopnost komunikace ale i rána s cigárkem na balkóně. Refrén písně Lalala „tohle je smutný, tohle je asi konec světa, teď jsem zklamaná, teď jsem zklamaná“ mne pokaždé rozesměje hořkosladkým smíchem; skladby Vincentka a Western zase velice trefně popisují prosté reálie mezilidských interakcí a jejich mnohdy nesmyslnou tíhu a do nebe volající absurditu – „neslyšíš, co říkám, ale chtěl by sis povídat?“

Intermezzo Dobrou je pak pravděpodobně nejútulnější lyrický kousek, jenž jsem v posledních letech slyšel. Člověku se až zachce být jeho součástí, nehledě na posmutnělý nádech a mrazivou vůni. Celkové vyznění je ale konzistentní – deska oplývá velice uvolněným pocitem, kterým se mohlo pyšnit například album Crazy For You kapely Best Coast.

Intimita na 1*

TAMARA na albu zvládla zachytit věci intimní a skrz na skrz lidské, a to velice upřímnou ležérní formou. Ačkoli se může zdát, že jsou texty banální, po pozornějším poslechu si člověk uvědomí, že nakonec zaznamenávají velkou část světa, jehož je aktivním účastníkem. Zvuk disponuje akurátním nánosem špinavosti, jímž debut dost možná nepotěší hudební „mástršéfy“, ale běžný vnímavý posluchač ho rozhodně ocení – hlavně pro naivní bezprostřednost a zábavnost.

Osobně mi deska Anderson vnáší do sychravých dní malinkou porci pohody, světla a léta, přičemž vyvolává i solidní dávku rozličných emocí a atmosféry. Pokud bych měl donést Jeden prsten do Mordoru, album bych si rozhodně přibalil.

👨‍❤️‍💋‍👨 Doporučuje 9 z 8 Samvědů. 👨‍❤️‍💋‍👨

Autor: Adam Tomáš

[1] Radio Wave: https://1url.cz/zrFRb