* 1998

Kdybych si mohla vybrat nebýt člověkem, tak radši ohněm nebo vodním živočichem…

Jsem organizovaný bordelář a profesionální sběratel nepotřebných věcí, šéfkuchař v žánru vaření „z nehodících se ingrediencí”. Ráda opečovávám svý blízký a ráda jsem někdy opečovávaná. Přecházím hranice geograficky a ve svym běžnym fungování stejnětak. Když mi není dobře utíkám do lesa, kde svádim boje s přecitlivělostí. Moje nejoblíbenější jídlo je segedín, umim sníst horalku pod jednu minutu a neumim exovat pivo. Ráda píšu, taky poezii a pak ji kritizuju. V Praze mě máma ukázala světu, odešla jsem do Brna, kde studuju momentálně divadlo a taky lepim život.

 

MÍSTA HUČÍ

…

Ukradené obklady ze zdí metra
Skrytá špína
Maryša co ztratila ústa
Ty říkáš žes nebyla vždycky taková

Vlasy co si nade mnou
rozčesávala tvá matka
Rtuť co se rozlila do bíla

Teď mi to pozdě vadí

Lij to do mě

Rozvázaná tkanička
Ruka zaseknutá v kalhotkách

…

Lady Lazarus
tohle město
Přijeli sem schovaný pod sedačkami
porouchaný
Hauptbahnhof

S
U

Stojím
na kraji
na břehu
kilometr široký strasse

U krychle ze skla jako stavebnice
jen jeden paprsek

Malá trocha ze slunce
Vítr už dávno dokouřil cigaretu
Sama ještě dohoří

Lady
míříme k ní
Přímo do jejího srdce

Kreuzberg
Prenzlauer Berg
Zrnko asfaltu
Ladies zalitých pískovišť
Marzahn-Helleru

…

Betonová stezka
Země ze skla
Neurčitá teplota vzduchu

Popraskaná kůže
drolí se do jejích kapes

Zažloutlé nehty
Nalepené
na průsvitných kostech

Ukazují už létá na ostrov
mezi zlou a mladou zemí

Do psích štěků
vřeští
Malé světlé hlavy
hrají že jsou opilí

Mezera lebeční
Nos a špičatá brada
Otisk v podbřišku

Na ostrově
Ve větru slepí
se houpou něco
přes půl století

Kyvadlo
Zažloutlá průhledná kostra
něco pořvává
Chřípí

..mimořádná cesta…
..jojojo…
…je daleká…
…vítr skryl…
..doma nikdo…
…jo…

Ta rozhoupanost je veřejná!
Chápe to tu doprdele ještě někdo?

…

Jedna bouře
Její rozžhavený písek
Tahle pálí jinak
v zádech
Přimhouřený oči
Bílá skvrna
Vyšisovaná kůže
A zítra….

úžeh

Poslouchám smutek
Ve sluchátkách Velký pátek
Vibrující hruď
A sčítání ticha…

paprsky slunce

Přisedni použij
Tělo vyhřátý
je stvořený pro cokoliv

bouře

Můžeš mu odříkat
co drolí se
co pulzuje
A tajně se vytrácí

pigment

V písku
Před tebou
cesty do dětství
pijou limonádu
Znají co je upřímnost…

v neštěstí

Sečtu okna tvýho molochu
než se písek ze země sebere
Zazdí je

Na lavičce neposedím
Nepočkám na měsíc
Písek je v noci prach z hvězd
co nemohl se na sebe podívat do zrcadla…

a teď pod nohama chladne

Molochov
nevydá svou pláň
Nepodělí se
ani výhledy
ani západy
Vstávání
Obrazce

Jenom zeď a písek
To všechno

splynuto

odvinuto

odsezeno

…

Nebe tam schází
Vystupujem z hlubin
Podzemníci
Dveře nás uzavíraj
do tmy
než zhasnou úplně
naposled
Probliknutí rudých očí

A pak jako kdybychom
opravdu vzlétali
Na krku mi usychá
dech
zčernalých andělů
Čas neexistuje

Ukládám si ty oči
Přemýšlím o proměně
člověka na pomezí
dne a noci

…

Protáhlé prsty pískají
na trávu a rosa
ledově ulpívá na tvé kůži

Slunce
jeho odrátovaná hlava
propichuje tě
a mlčí

Poslední hlasová cvičení
Pod zády něco duní

Země se dotýká
do popelavých schrání

Je to v rámci
ve formě
v nejúplnějším utržení

…

Klín světla
pod dubovou slojí

Mluvila často o blízkosti
ale rydlo čáralo si do dlaní
Porovnávat všechna místa
je s kde a s kým

Se mnou to ještě stojí
na baru
v kavárně
v červenci
v zimě

Hladová oka
u roztržených punčoch
Třpytivé háčky

navzájem o sobě nevědí

Spolykané věty
útočné slzy
se míhají

…

Ostrý slunce rozkrajuje hladinu
Podolí je přímořské město
Kapky na oknech znějí
Sbíječkou co místo do betonu
strom
co místo do drátů
kořeny

a nebo dětské prsty
co hrají na dveře menuet

Koleje praskají pod strojem
jako psi zmáčený
ze svědění drbají se o rohožky

 

Bělehrad 

I.

Řikal
Je to loterie
Buď nastoupíš s nějakym štěstim
nebo schytáš přímo do ksichtu
jak se potí srbská mentalita

Nakupuješ co je nový
nejnovější levný
nejlevnější

Když se to rozbije
dokud to jde
nakupuješ vždycky

nový

Nový Bělehrad
vyžral všechen beton z okolí
Ostrými zuby okusuje
koruny stromů
v mezi čase
45 stupňů Celsia

 

II.

Ze všech obchodů
jsou tu nejdéle otevřené lékárny
Některé i celou noc
Když najdeš nějaké to štěstí
léky které nejvíce potřebuješ
ti prodá Vasa

Podrážky zůstávají
v písku mezi paneláky
Písek se lepí
na rudé nárty
Kolem jsou
rozestlané
kartony

V tašce horkem rozpuštěné
Z hliníkových tabulek
krápou
na surový
nezlomný beton

A ty si vzpomeneš na Vasu
Na její

plné

ruce

 

Istanbul 

I.

Když jsme sjetý oranžovym měsícem
dorazili k Hagii Sofii
začalo se barvit na dláždění

Svolávali se
Plazily se oschlé paty
oteklé puchýře

Pak zazvonil hluboký zvon ticha

možná mě chtěj popravit
sešít rty
postavit čelem
k masivnímu mramoru
pod soudcovu ruku

Venku se zrovna začalo barvit
Pruhy látky přes zkřivenou tvář
mučedníka Na nás oba
házeli paprsky

Stačí se doplazit k stínům
jednoho z pilířů

někdo vkládá
ostrý kámen do mé dlaně

Stojim uprstřed svatyně
vysvlíknutá
Pod kotníky igelitovym plátnem

 

II.

Vzduch je tady
jako v podzemní Istanbulský prádelny

Ale kočky tu maj jiný
Rozpačitý
Kroutí se
jako by jim byla zima

Uškrtila ocasy