Ema Vrbová

*1999

studuje filozofii a judaistiku na pražské Univerzitě Karlově. V antologii Čítárny Unijazz s názvem Poločas rozpadu ji vyšla povídka Prašné mezery, pracuje jako redaktorka v časopise Ink a příležitostně se míchá do filmu, fotografie, animace či výtvarného umění. V kladenském paneláku, ve kterém bydlí, kreslí a píše texty, do kterých promítá události ze svého života, které se psaním snaží pochopit.

 

***
být happy jak dva grepy co lepí
prsty když ho krájíš a jíš v létě
na terase chaty s kamarádama

tak to přesně nejsem

moje nálada se jmenuje prase slimák zimnice
a z tvého okna střepy
co se rozbily když jsme se loučili

dneska to nefeeluju
dám si koks a speed pak feel the heat a dál už nic

půjdu spát jak to chytrý prase který je náhodou
opravdu happy a jen
bolest zubů ječný zrno vbočený palec kryptoměny a hlad řeší

a bolest jícnu
když polykám sedmý paralen v den
kdy se musí otevřít okno
ale party dobrá? přece jen
nakonec všichni chceme být happy (prasata)

(leden 2022)

 

***
potřebuju šetřit
peníze finance prašule vydělané uklízením skla
zelenýho modrýho červenýho řežou všechny stejně

dneska jsem si na směně slila všechno víno a pak ho vypila
teď jedu domů na Kladno opilá
co na to říct
chce se mi chcát

(prosinec 2021)

 

***
kolikrát si budu muset napustit vanu
a umýt se
abych byla úplně čistá?

ó pane náš
co mě neposloucháš
když už nic
ochraňuj aspoň mé koleno
až půjdu ožralá domů

(prosinec 2020)

 

***
nejsem tu sama
je tu se mnou má samota
a my dva spolu
umřeme sami

(květen 2020)

 

***
střepy rozlitého mlíka jsou kulatý
lepit je nemusím
přesto nad nimi pláču

všechny džbány jsou dávno bez ucha

(červen 2022)

 

***
dala bych si kompot ale sklenice se rozbila
sklo mezi ovocem zlomené koště
bosýma nohama uklízíš Vitalij
ještě jsi mi neukázal svýho žigula

nezralé obilí hoří v mrazu

(únor 2022)

 

***
sněží
vločky jak lidi
bílé padají k zemi

přímý přenos mrazu do Prahy
zatímco sněží
sledujeme na brunchi že dojde mouka

(únor 2022)

 

***
chata’a znamená hebrejsky hřích
říkala paní doktorka Roubalová
a já stydlivě provinile pubertálně myslela na sex
a venku byly úplně první sněhové vločky úplně první
v celý historii hmoty
a já to nepoznala a myslela že je to popel

(listopad 2021)

×