První díl série dramatugického deníku Adama „Klacka“ Tomáše, který se svými imaginativními popisy otevřeně hlásí k tzv. gonzo žurnalistice –
stylu, jenž zpopularizoval nechvalně známý Hunter S. Thompson a který se vyznačuje často emfatickým, silně subjektivním a beletrizovaným stylem.
Poněkud neobvyklá kombinace nakonec přinesla ovoce! Klubový obývák známý pod jménem BRNO pojmul bezmála 90 lidí. Nebývale horký večer a vyprodaný barák plný šťastných odvařených posluchačů, kteří uměli tančit i zapomenout na svět kolem sebe; vzpomínat však budou pravděpodobně dlouho.
Den postupně odezněl a k temnějšímu slovu se přihlásila začínající noc. Někdy v ten moment, kolem deváté večer, započala svou hudební apoteózu skupina Šamanovo Zboží. Nemůžu si pomoci, ale ty divnůstky, zvraty, kotrmelce a politické převraty, které byly tak typické pro jejich instrumentální podklady, začaly ustupovat lehce lyričtějšímu přístupu.
2022 © Patrícia Grundzová
Během koncertu jsem měl pocit, že na mne doslova tlačí sugestivní mystická zkušenost, která v návalech putuje od Šamanů k tekutému útesu publika. To se vlnilo jako by se sanandreaský zlom decentně sklouzl a poslouchal nábožensky motivovanou hudbu z šedesátých let. (pozn. aut.: Jsme si vědomi, že zlom San Andreas neposlouchá nábožensky motivovanou hudbu, to by bylo absurdní.)
2022 © Patrícia Grundzová
Tahle dávka šamanova zboží – jestli víš, jak to myslím – vyzdvihla možnosti sonických experimentů a jejich podivuhodných účinků na posluchače. Pozitivně infantilní, matematická překvápka mi sice trochu chyběla, ale z koncertu jsem odcházel lehký jako výhled na krajinu. A pak nastala klasická nezřízenost, kdy se lidi snažili zoufale dostat na bar, přičemž lidi z kapel a produkce pobíhali kolem s kabely, nástroji a starými stoly s předchystaným gearem. Všechna čest Šamanům, kteří ze stage vybruslili nebývale rychle.
2022 © Patrícia Grundzová
Zvukovka dua P/ST pak zabrala asi deset minut a hlavní rap master (Dan Kranich) si šel před výkonem rozhýbat klouby skrze techniku přespolního běhu kolem koryta řeky Ostravice. Ivo Sedláček (rap master no. 2, synth master no. 1, bass guitar master no .1 a rozený Ostravák) mezi tím nervózně prošlapával důlek v koberci než se obývák postupně naplnil.
2022 © Petr Novák
A pak už přiběhl hlavní rap master a koncert začal – přesně ve 22:46. Nutno podotknout, že bylo dýmu a potu na rozdávání – hazer se nenudil a naše přehřáta těla také ne. V jednu chvíli jsem měl pocit, že pokud byste projeli vzduchem prázdnou sklenicí, měli byste ji na hned plnou. Tyto úvahy a pocity se však rozplynuly během druhého taktu a pak již nebyl čas generovat metafory. Velmi konkrétně jsem se vpíjel do beatů a textových krajin, přičemž jsem přestával ovládat sám sebe. Veškerá únava opadla, byla jen masa tancujících lidí, která pohybem svého korpusu postupně vyluzovala jedinečnou atmosféru natřískaného mejdanu.
2022 © Petr Novák
Přes veškerou snahu to dům vydržel, takže je třeba post mortem pochválit architekta Hanse Ulricha, který odvedl při projektování naší vily svědomitou práci. Dramaturgie setu postupně gradovala a tmavla a tmavla. Skrze antické mýty jsme se dopracovali k temné neutěšenosti a hněvu doby. Místy docházelo k manipulacím ze strany kapely a publikum (včetně autora) se nechalo namazat na topinku a nalepit na strop, aby z něj mohlo se vším šílenstvím spadnout namazanou stranou zpátky na zem.
2022 © Petr Novák
Hlavně se hýbat, nepřestávat a jet, dokud nevypoví službu životně důležitý orgán, anebo neskončí koncert, což se ke vší smůle stalo. Náhle byl pokoj plný spokojených tleskajících sirotků a masa se opět rozplynula do jednotlivých individuí. Večer mohl pokračovat dle klasických pátečních vzorců.
2022 © Petr Novák
Závěr? Achoj, přijďte zas.
Stránky Klubu Brno a Provozu.
Autor: Adam Tomáš
(Autor je dramaturg Klubu Brno, ale především obrovský srdcař.)