Interaktivní výstava The Parables of Correction je plná znepokojivého klidu

Animace je pomalý a namáhavý proces, který oživí animovaný život. Každý snímek opravuje ten před ním a jeho pohyb se postupně zvyšuje, což vytváří iluzi, že objekty a čas se pohybují vpřed. S tímto souborem práce jsem chtěl pochopit svůj vlastní vztah k ‚práci‘ jako hybné síle k tvorbě.

Chris Doyle, autor výstavy

Chris Doyle je interdisciplinární umělec, pro jehož tvorbu jsou charakteristické především animace. Napříč autorovým dílem krystalizuje vcelku jasný způsob uvažování – Doyla fascinuje společnost, zejména neutuchající, téměř až patologická lidská touha po pokroku. Jeho hlavním cílem je především zpochybnit základy západní kultury, která je podle něj pohlcená neutuchající snahou, neustálým usilováním… A o co? Vzpomeňme na vizionáře George Orwell. Ten pronesl, že veškerý pokrok je chápán jako zběsilé pachtění se za cílem, o němž doufáme a modlíme se, že nikdy nebude dosažen. Doyle se v duchu těchto úvah neštítí ve svých dílech pracovat s apokalyptickými motivy, jimiž odkazuje např. na ekologickou katastrofu či sociální nerovnost. Výstava The Parables of Correction tak pokládá vážné otázky týkající se udržitelnosti neustálého vývoje a nákladů sociálních, politických a ekonomických systémů, které nutí lidi pracovat více a tvrději bez jasného konce.

Chris Doyle

Autor doposud vystavoval především v Americe, například v Brooklyn Museum of Art, Queens Museum of Art nebo třeba MassMoCA. V rámci svých trvalých i dočasných projektů spolupracoval například také s americkým velvyslanectvím v Sarajevu nebo rezidencí amerického velvyslance ve švédském Stockholmu. Doylova tvorba je tak k vidění hned na několika kontinentech. A to již od roku 1998, kdy jeho dílo s názvem PARK4DTV přeplulo oceán a zakotvilo v holandském Amsterdamu.

Podobenství o nápravě…

Jeho tvorba je samozřejmě dynamická a od počátků prochází vývojem. Dnešní podoba autorových animací vychází z mnohaletých zkušeností s tímto médiem. Čeho se však umělec stále drží je ona ústřední myšlenka. Již v jeho prvotinách jasně vyplývá, co se snaží svým recipientům předat a jaká témata řeší. Reviduje dosavadní směřování naší západní kultury, zajímá se o společenské otázky, a také hodnotí náš vztah k přírodě. To je Chris Doyle v kostce.

Konkrétně virtuální výstava The Parables of Correction v sanfranciské galerii Catherine Clark, která zastupuje umělce od roku 2010, je tvořena malbami i animačními díly. Galerie se tak nápaditě přizpůsobila současným restriktivním opatřením spojeným s pandemií koronaviru a svůj letošní podzimní program zahájila internetovou výstavou Doylových animací a digitálních maleb. Připomeňme jen, že poslední, ještě fyzickou výstavu měl Doyle v této sanfranciské galerii naposledy v roce 2017. Jmenovala se Hollow and Swell a uvažovala nad vztahem mezi prací a průmyslem, a s ním spojeným dopadem na životní prostředí.

Výtstava The Parables of Correction v sanfranciské galerii

V reakci na ikonického krajináře Thomase Colea a jeho pětidílnou sérii Hudson River School Doyle otevřel a rozšiřuje tato témata a probouzí hlubší zamyšlení nad tím, jaký máme vztah k pomalosti. To také zazní v úvodu, kterým sanfranciská galerie virtuální výstavu zahajuje. Poté se můžeme proklikat na jednotlivá díla Chrise Doyla.

Reprodukovatelnost umění

Hned na první stěně jsou plátna menších rozměrů, rozmístěná hravým způsobem. Většina těchto maleb nese stopy pointilismu a zaujmou svojí barevností a plasticitou. Tyto obrazy také nápadně připomínají tolikrát reprodukované abstraktní motivy, jež jsou k vidění na levných plátnech, která jsou k dostání v obchodech s nábytkem a dekorativními předměty. Těmito zdánlivě neoriginálními kompozicemi autor pravděpodobně poukazuje na recyklovatelnost dnešního umění a devalvaci estetické funkce.

Emanation 12.1, Chris Doyle, 2020

Motivy úzce souvisí s dobou, ve které se momentálně nacházíme – dobou karanténní, dobou covidovou – jelikož se jednotlivé barevné kompozice až nápadně podobají bakteriím a virům. Díla na první pohled vzbuzují harmonii a klid, avšak po bližším ohledání a pečlivém sledování různých detailů začne člověk pociťovat jakousi nepopsatelnou nechuť a odtažitost. To, co nám chce umělec přiblížit, je silně sugestivní a mnohdy těžko rozklíčovatelné.

Po menších formátových dílech následuje stěna věnovaná velkoformátovému obrazu, jenž je rozdělen na dvě části, které na sebe navazují. Dílo je v černobílých odstínech a lze ho popsat jako mnohofigurální kompozici, ve které jsou figury plastické, deformované. Jednotlivé tvary jsou do sebe vpleteny bez možnosti najít jejich začátek – působí jako optický vizuální klam, místy dokonce i obrazy slavných klasiků jako např. Hieronyma Bosche.Nejvíce však člověku vytane na mysl Dalí a Picasso, zejména jeho slavná Guernica (1937). Přece jen je to ale osobité dílo – Doylovská apokalyptická scenérie.

Guide to the Parables of correction, Chris Doyle, 2020

Animovaný svět bizáru

Následuje podobný obraz velkého formátu i stylu, který zároveň dělí část malířských prací od části s animacemi. Ty se prolínají mezi sebou a vytváří živý obraz plný barev, zvuků a tvarů. Jejich pozorování je poněkud náročné a hektické. Animace jsou složité, neustále mění tvary a doprovází je zvláštní směsice zvuků, díky čemuž připomínají počítačové hry. Soundtrack navíc působí komicky a bizarně, kombinuje mechanické zvuky s pískáním a evokuje tím klasické grotesky jako např. film Moderní dobu (1936) od Charlie Chaplina – film, který rovněž našel absurdní humor v lidském snažení a jeho úskalích.

OXO (animation), Chris Doyle, 2020

Maloformátové animace jsou poslední podívanou této výstavy. Nijak se sice neprolínají, ale motivy zůstávají stejné. Zajímavostí je znovu zvukový doprovod evokující lomoz průmyslových zón a provoz továren. Doyle píše, že každá animace zobrazuje „[…] pracovní stanici v imaginární továrně. Stejně jako orgány v těle má každá stanice svou vlastní funkci, která slouží většímu propojenému systému.“ Napříč těmito animacemi diváci sledují životnost materiálu – jak je vyráběn jednou částí systému, transportován do druhé, dále transformován na energii a nakonec přeměněn na odpad – jen aby byl recyklován a proces mohl začít znovu.

Výstava tak dokazuje, že díla Chrise Doyla představují komplexní vizuální zážitky stmelený solidním konceptem. Umělec vás vtáhne do těkavého, nutkavě živého a barevného světa své společensky angažované tvorby, takže na chvíli zapomenete, že vás od ní dělí obrazovka vašeho počítače.

Celá výstava ke zhlédnutí zde: https://www.artland.com/exhibitions/the-parables-of-correction

Autorka: Vendula Klímová

×
×

Cart