Jakub Lukáš

*(1993)

Sportovec, cholerik, drobný pěstitel, lesák, skeptik se sentimentem pro neživou přírodu, osobní spiritualitu (žádný new age…) a klid. Básně jsou útržky z prózy. Jsem trochu asociál, ale když si se mnou zaběhneš půlmaratón v solidním tempu, maximálně za 01:45, tak se ti trošku otevřu. V opačném případě čti a zapomeň, kdo to napsal.

 

Krok

bolí
jak pořezaná větev ze Smrku
padlá na cestu

a na ní
dva

Navzájem se utěšují

A nad nimi

vysoko v poustevnách

sedí horalé, sedí

 

 

Večer

nad stolem s petrolejkou
zadumaně hledí

svatí

Ozdobné talíře spadly

Do stěn chalupy se dopisují další příběhy

 

 

Podél cesty

kvetou třešně

Za mostem kvetou třešně
před ním se zelenají bobule

Jakmile mi to přišlo už moc divné
přes řeku jsem přebulil strom
abych se podíval

jestli naproti odumře dříve

 

 

Vysoká tráva

rostla do oken Pukrartického gruntu

tak se sebrali
odešli pryč
za komíhavého svitu měsíce
do polí, lesů

V dětském pokoji zůstal viset
obraz s hořícím klavírem

A co po nich ještě zbylo

kůly z plotu, skalka, šopa
a pár divokých jaderniček

 

 

Západ na Zimném

opouštěl lednové hory bez sněhu

Vzdálené Tatry zčervenaly
na Bílém Kříži vrzaly okenice

tu a tam světlo

ale spíš ne

Šantán se topil ve smíchu
beskydští nomádi vyprávěli historky

 

 

Na stole

kostkovaný ubrus, přátelé

Poslouchám je zpovzdálí
chtěl bych jim něco říct

nevidí
neslyší

neví, že jsem tu s nimi

 

 

Tichá hora

na vrcholcích sníh
níže jen

mokrá, hnědá tráva

Dvě bludičky běží dolů
nevidí se, narážejí do sebe

Nedívej se na ně

protože večer před bolestí
je zima i pod stromy

 

 

Barevné listy

vzbuzují ve mně touhu
zklamání a posléze vinu

Rok co rok
znova a znova

zahrabávám se do bláta

 

 

Na břidlicovém ostrově

racci mi slétají na hlavu
od krve červené zobáky
si umývají v průzračné vodě

Ve stínu kaple na mě čekáš

a bojíš se

 

 

Mám na rukou krev

vlastní i cizí
taky na motyce, nůžkách, pletivu…
Kape okolo mě
vznáší se do vzduchu

Pojednou trhne hlavou beran

Potím se
nořím ruce do teplé vody
vedle bzučí dřevo

Necítím už vůbec nic

×