*1993
Sportovec, cholerik, drobný pěstitel, lesák, skeptik se sentimentem pro neživou přírodu, osobní spiritualitu (žádný new age…) a klid. Básně jsou útržky z prózy. Jsem trochu asociál, ale když si se mnou zaběhneš půlmaratón v solidním tempu, maximálně za 01:45, tak se ti trošku otevřu. V opačném případě čti a zapomeň, kdo to napsal.
Krok
bolí
jak pořezaná větev ze Smrku
padlá na cestu
a na ní
dva
Navzájem se utěšují
A nad nimi
vysoko v poustevnách
sedí horalé, sedí
Večer
nad stolem s petrolejkou
zadumaně hledí
svatí
Ozdobné talíře spadly
Do stěn chalupy se dopisují další příběhy
Podél cesty
kvetou třešně
Za mostem kvetou třešně
před ním se zelenají bobule
Jakmile mi to přišlo už moc divné
přes řeku jsem přebulil strom
abych se podíval
jestli naproti odumře dříve
Vysoká tráva
rostla do oken Pukrartického gruntu
tak se sebrali
odešli pryč
za komíhavého svitu měsíce
do polí, lesů
V dětském pokoji zůstal viset
obraz s hořícím klavírem
A co po nich ještě zbylo
kůly z plotu, skalka, šopa
a pár divokých jaderniček
Západ na Zimném
opouštěl lednové hory bez sněhu
Vzdálené Tatry zčervenaly
na Bílém Kříži vrzaly okenice
tu a tam světlo
ale spíš ne
Šantán se topil ve smíchu
beskydští nomádi vyprávěli historky
Na stole
kostkovaný ubrus, přátelé
Poslouchám je zpovzdálí
chtěl bych jim něco říct
nevidí
neslyší
neví, že jsem tu s nimi
Tichá hora
na vrcholcích sníh
níže jen
mokrá, hnědá tráva
Dvě bludičky běží dolů
nevidí se, narážejí do sebe
Nedívej se na ně
protože večer před bolestí
je zima i pod stromy
Barevné listy
vzbuzují ve mně touhu
zklamání a posléze vinu
Rok co rok
znova a znova
zahrabávám se do bláta
Na břidlicovém ostrově
racci mi slétají na hlavu
od krve červené zobáky
si umývají v průzračné vodě
Ve stínu kaple na mě čekáš
a bojíš se
Mám na rukou krev
vlastní i cizí
taky na motyce, nůžkách, pletivu…
Kape okolo mě
vznáší se do vzduchu
Pojednou trhne hlavou beran
Potím se
nořím ruce do teplé vody
vedle bzučí dřevo
Necítím už vůbec nic