*1993
Nejčastější píšu o depresích, (mo)mentálních poruchách, drogách, masturbaci, sexu a tak. Rád kritizuji všechno a všecky, hlavně sebe. Mezi moje vzory v poezii patří anarchističtí buřiči začátku 20. století. Hodně mě též ovlivnili soudobí, německy píšící autoři či autorky. Avšak teď se musím omluvit, jdu spáchat čtyři sta dvacátou sebevraždu poezie. Snad mi to tentokrát vyjde.

Hymna kaličů

super párty, vše tu hýří
nohy vratké, už jsem v šíři
jestli chceš být atlet
pojď se s náma skácet
máme všecko, hlavně trávu
vlnou blaha, štěstím plavu
tanči, co ti síly stačí
do úmoru musíš fachčit!

Špatný trip

pár semen o zimním slunovratu
za chvíli ve mně vyrostou
v krásnou růži lesa
stop! ex…
pres číslo 210 mi zachvíli odjíždí
bude to euforická jízda
vlakem je cítit těžký dým
piva, cíga, pytlíky
– strach a hnus v Olomouci
telefonát
že prý jsem vyhodil
dárek pro neteře
co teď? vagón začíná hořet
a já nemám žádný hasicí benzostroj
expres si to válí rychlostí světla
do stanice Špatný trip, hlavní nádraží
meditace mojí mysli
je hovno platná
není možno vystoupit
zdi se bortí
z vlaku se stává vratká loď nevolnosti
kajutu roztáčí sám psycheďábel
mučí mě barevným hororem
směje se mi a
potápí mě do vařícího kotle
dysforického teroru
jak dlouho ptám se?
ztřeštěnost střídána střídmostí
akceptuju svůj osud
umírám a je mi fajn
moje spící karma se konečně probouzí
osvobozuje mne z paranoidní paniky
dvě hodiny čirého pekla
kdy se do něj zase dostanu?