Metastavy – nová deska žhnoucí ticho

Metastavy vypustily do světa svou druhou desku, aby nás opět něžně pohladila po receptorech a sdělila své poselství o světě, který nás obklopuje a sídlí v nás. Tentokrát je k tomu však použit mnohem obecnější jazyk a paradoxně klid. Krátké album žhnoucí ticho vychází čtyři roky od debutu Až vyrostu (2019), jenž nás provázel divokým, ale niterně jemným zadumaným životem a ulicemi Prahy.

Ticho

Deska nečeří prostor tak rapidně jako její předchůdkyně a fluidum se drží zachlumlané pod nejpohodlnější dekou, jakou doma kdy lidstvo nalezlo. Výkyvy nálad jsou velice jemné a rozhodně vás ze závažnější kontemplace nevyruší – ticho zde jednoduše plyne bez sebemenší intence vás nikterak šokovat, a přesně proto si je lze tak náramně užít. Toto pojetí nejzřetelněji ilustruje skladba „jak dlouho“, jež si to šine po klidných vodách v celé své kráse. Pak však nálada písně potemní, začne foukat, zvedají se vlny, a než člověk doběhne pro deštník, nastane opět klid.

Technicky je na tom žhnoucí ticho o úroveň lépe než debut. Sound má čistější, vyváženější, hladivý a příjemný na mentální omak. I zde čtveřice koketuje s mixem hip-hopu, soulu, jazzu a tuto směs pak v kotlíku všemožně moduluje. Výsledný produkt má mnoho chutí a známých vůní, které mi občas připomněly počiny interpretů The Roots nebo Alfa Mist – stopa „nový jména“ vnesla snad i trochu latiny. Všechno je ale na svém místě; rytmus a basa šlapou skvěle, vokály příjemně ožily a klávesové harmonie laskavě rezonují s duší. Výsledný zvuk díla tak podtrhuje celkové vyznění, které je otočeno do niterných záležitostí citlivější mysli po prožití emočně zásadní zkušenosti.


Cover desky žhnoucí ticho (2023)

Neboj

Mluvené slovo již není ve skladbách tak dominantní, jako tomu bylo dříve. Zpívá se mnohem víc a naplňuje se tím potenciál kombinace frontwomanky Anny Hokešové a nově příchozí zpěvačky Ešli. Metastavy takto získaly mnohem větší hlasové možnosti, které plně využívají, neboť právě vokály dle mého zaznamenaly nejvýraznější posun. Například song „samota“ však zřetelně odkazuje na debut, i když je stejně jako zbytek stopáže protnut mnohem větší intimitou. 

Čisté mluvené slovo má tedy menší zástup, ale obsah textu tím rozhodně nestrádá – opět se vpíjíme do nádherných živých pláten, která mnozí z nás znají, ale nikdy by jim nedali tak velkou tíhu. Skladbu „neboj“ považuji za nádhernou ukázku nových Metastavů, kdy skrze frekvence cítíme vztah i jeho pomyslné nevyřčenosti a těžkosti – ačkoli se mnohdy není čeho bát. Jako kudla do zad, skrze niž se rodí naděje, uzavírá album píseň „nový jména“.

Verdikt

Dílo působí bezesporu chameleonsky. Jeho barvy i něha budou fungovat v závislosti na vaší situaci a rozpoložení, avšak objektivně zde proudí svěží a povedená deska, a to jak po zvukové, tak textové stránce. Fanoušci nočních tramvajových jízd i kreslení do dechu na okně si jistě přijdou na své. žhnoucí ticho svým jazykem naznačuje, že někdy je méně více, a že nakonec den opět přijde, sic se nám zdá, jakoby to již nebylo po nekonečné tmě možné. Dlouhé čekání na nové dílo se určitě vyplatilo.

Kapela: Metastavy
Název alba: žhnoucí ticho
Stopáž: 26 minut
Rok: 2023

Autor: Adam Tomáš

 

×