Nela Haluzová

*2001

Selka původně z lanžhotské lužní doliny, odchovaná jemnou, ale nekompromisní břeclavskou slamovou školou a odvátá silným hanáckým větrem až do Olomouce. Studentka psychologie a průvodkyně v lesní mateřské školce. Matka břeclavsko-olomouckého literárního čtení, pro začínající i zkušené autorstvo. Kořeny zapuštěné hluboko v moravské půdě, ale větve rostou všude kam můžou.

 

Vrstevnice

věrná větru
zaslíbená zemi
daruji se horám
nestálá mužům
na písknutí slyším vzdor
v oku tik
a útěk po vrstevnici
políbí mě brouci
projde mnou rozklad
stanu se hlínou
věčný poklad
až budu v matce nás všech
ve správný čas odpočívat

 

Perlový náhrdelník

padaly zmrzlé perly z očí mému městu,
když jsem jej opouštěla pro vřelejší ženu
kutálely se po trase mých pravidelných kroků
náhrdelník okolo ledna
nemístně slepená víčka bio eko glycerinem
není lepšího místa pro pláč
než město,
které už ti nepatří

 

Let nad Alpami

hory jsou shrbená záda vrásčité ženy
já jsem milující muž s prstem od cukru
hory jsem pro tebe přešel
ale nikdy nepřenesl

 

O stud

sedám si na nejkrajnější hranu střechy
nahýbám se, abych spočítala listy pokojových květin mých sousedů
jsem devátá věž v horizontální siluetě tohoto města
v rádiu historického centra, věžička z betonu a železa
doufám, že se někdo podívá nahoru
a pochopí můj stesk z toho,
že bych těm lidem pode mnou moc ráda zapálila cigaretu

bolí mě má pevná konstrukce
jako hlavy holek, co v podpatkách
ráno běží přes náměstí,
protože včera nestihly přijít domů

město tě nesoudí,
když se díváš nahoru

Jistoty

není mi domovů
jen mnoha klíčů na křehké karabině
ještě pět let jistoty v nejistotě
pak padesát let jistoty v jistotě
budeš vzpomínat, jak dlouho a ráda
jsi byla na cestě

 

U kraje

bojuješ na frontě mezi tebou a mnou
mezi něčím, co by mohlo být a tmou
bojuješ se slovy, váha na patách
ruměnec ve tvářích, vina v předsíni

víno
stejné jak já
rozněžní tě
už jen
rybíz
v ošatce přede dveřmi

 

Azory od soli

střídat ruku za rukou po žebříku směřující do jeskyně snů
po tiku hodin věků útrpné glorifikace úpadku
je jako oškrábnout plesnivý škraloup z marmelády
(to se prý ale dělat nemá)
natahovat mýdlovou bublinu mezi rukou a tělem
mačkat špatně nafouklý balónek dovnitř
skákat v noci do vln
ráno vyplaví otec tvé tělo na plážích Azorů
čisté, jen trochu od soli

×