Je konec dubna a na Skleněné louce v Brně prostupuje ambientními tóny obraz z projektoru na zadní stěně. Křest sbírky Tváření (Protimluv, 2023), která je prvním česky napsaným počinem ukrajinské básnířky Iryny Zahladko, má komorní nádech. Vidíme kartičky a na nich slova, vidíme ženu v oranžovém oděvu, která si jakoby imitující ranní koupelnovou rutinu nedbale maluje na obličej. Nejdříve pár slov, pak celé věty. V multimediálně laděném večeru jako by zanikala dělící čára nejen mezi poezií a performance, mezi improvizací a jasným záměrem, ale též mezi umělkyněmi a publikem. Vzájemnost v přítomném okamžiku je jako tajný klíč k porozumění.

Odcizení od vlastních slov

Samotnou sbírku uvádí oddíl „Pravidla“, který představuje jedno z ústředních témat celé sbírky: jazyk, který se v průběhu knihy (jak píše v jejím doslovu Adam Borzič) proměňuje v tajemný, nesamozřejmý zážitek. Iryna skrz situačně reportážní básně představuje zkušenost někoho, kdo ovládá jazyků hned několik, ale přesto s žádným není dokonale ztotožněná. Většina sbírky je v češtině, kterou Iryna využívá způsobem, jenž poskytuje i rodilým mluvčím zcela nový pohled na jazyk i jím popisované. Od nevšedních (skoro až drzých) slovních spojení přes popisy jevů, které by se mohly zdát zcela samozřejmé a mimochodem – je to jako by autorka ohledávala tvary světa, který je stejný a společný, ale přece něčím jiný, nový, tajemný. Je to jako bychom ten svět ohledávali s ní. Do básní komponuje krom češtiny i angličtinu, ukrajinštinu nebo němčinu, ve finále asi příliš nezáleží na tom, co v cizím jazyce říct dokážeme, jako spíš na tom, co zůstane nenávratně ztraceno v překladu. Pracuje s odcizením od významu vlastních slov, úskalími interpretace i věčným bojem o pochopení a porozumění. Přes všechnu obtíž s volbou správných vyjádření však kniha mistrně nabízí zážitek nejen mnohojazyčný, ale i úmyslně mnohoznačný. „Pro hádku je to jednoduché, ale chci říct víc.“

Tváření, Protimluv, 2023

Komplikovaná ženskost

Černobílé fotografie a vágní ilustrace (na obálce od Anastasie Starko) nastiňují druhou silně názornou rovinu knihy, kterou je tělesnost. Iryna zabíhá do všech jejích krajů – tělesnost jemná a symbolická i doslovná, tvrdá, skoro až utilitární. Přes jemné metafory se dostáváme k tématům, o nichž se těžko mluví, a ještě hůře mlčí: komplikovaná ženskost (nebo její absence), zapovězená sexualita, rakovina prsu. Vlastně to není jen autorka sama, v koho se sbírka převtěluje. Mluví za babičky a matky, za pracující paní i mladé nezkušené dívky, za ženy, co jsou i nejsou ženami. Skoro jako něžný manifest feminismu, který není vysloven právě proto, že je naprosto samozřejmý. Křehké rozkrývání nuancí tělesného prožívání, stále znovuobjevující se motiv nemoci a smrti. Upřímná existence, která se stydí i neomlouvá. „Fuj, ženská poezie.”

Poetika tělesnosti

Autorčina poetika je místy doslova zvířecí. Ve své syrové tělesnosti se člověk a zvíře stávají jedním či minimálně zaměnitelným. Celý jeden oddíl nese název „Roztoči“. Přírodní motivy jako průvodce Tvářením jsou další manifestací provázanosti člověka a světa okolo něj, další sen o křehkosti i dravém násilí. Ve sbírce se pasou srny, účastníme se pohřbu motýla rozmáčklého v pantofli, ohledáváme vztah mezi bourci morušovými a krávami u řeky, soucítíme s kapry. Jakoby bez povšimnutí přestáváme umisťovat člověka do centra pole svého vnímání. Nechybí využití symbolů květin, semínek, suchozemské havěti nebo tajuplného prostoru vesmíru a oceánu. Možná, že člověka lze pochopit jen ve chvíli, kdy jím přestáváme být. „Jsem vážka, jsem vedro, jsem pískání v uších.“

Básnířka Iryna Zahladko

Síla (ne)srozumitelnosti

V tematickém rozsahu Iryniny sbírky jako by neexistovala žádná tabu, žádné hranice. Jednotlivé básně se odehrávají v bytě, v posteli, na druhém konci světa nebo přímo na cestě. Od výpovědí mladé ženy ležící odpoledne ve svém pokoji se dostáváme k tématům vztahovým, mezilidským, generačním, rodinným i celospolečensky palčivým. Mnoho otázek zodpovězených, ale ještě více nových, naznačených, ponechaných v meziprostoru interpretace. V tuzemském prostoru je navíc Tváření unikátní i svým neobvyklým využitím jazyka, které sbírce dodává zcela nový rozměr, propůjčuje brýle, skrze které se ostré a jasné tvary mlží, míchají a rozostřují. Přesto (nebo možná právě proto) je kniha silná ve své srozumitelností, dere se z ní upřímnost a naléhavé sdělení. Představuje zážitek z poezie, který promluví snad ke každému, kdo na jeho hru přistoupí. Iryna nabízí stanoviska, podněty a pohledy, nikoliv však vysvětlení, čímž nutně navazuje s čtenářstvem jakýsi kontakt, interaktivní propojení. Osobní naznačuje politické a naopak a ještě dál. Nemoc, partnerská hádka i válka v rodné zemi. „Jsou média, která ještě píšou ‚politický vězeň‘ v závorkách.“

Autorka: Olga Wawracz