*1995

Narodil jsem se v roce 1995 v Brně a píšu od té doby, co jsem se to naučil (kdy to bylo, si přesně nepamatuji). Kromě psaní se aktivně věnuji hře na saxofon, grafce, zašívání se na divných místech, poslechu větru na poli, nalívání lidí za peníze a sociálním fobiím. Mám rád flmy od Antonioniho a cokoliv s vtipnejma kočkama.

Svátečně prznit

Chrlit
Chrlit
Chrlit
Chrlit lidi na náměstí ke stromečku
Všechny děti ještě nebyly řádně ušlapány
Jejich nohy, malé ručky, třesoucí se
Všehochutě v jejich hlavách, nebyly ještě potlačeny

Vraždit
Vraždit
Vraždit
Vraždit lidi na náměstí u stromečku
Jejich děti mačkají spouště samopalů
třpytících se hvězdičkami
Na hlavách jim růžově blikají rohy

A měsíc se skryl za oblaka
A oblaka zase za neprodyšnou vánoční hněď
A tati, bude mít ty velký zuby nahoru?
A budou mít všechno, slušní lidé v česku pijí hlavně kofolu
A zazvoníme zvonečkem, aby pochcípali uprchlíci –
– za naši milou, tradičně křesťanskou, vánoční kulturu.

bez názvu

Došel do divnýho města
Do města, kde byli divní týpci
Úplně normální

V první zaplivaný hospodě mu plivli do piva
A on ze sebe večer vyplivl zbytky zrcadla,
co se mu rozbilo v hlavě
Mazlavě chytlavá melodie
zvonících kousků skla
mu rozkládala vzpomínky
Nebylo jasný, jestli si třeba
Všechno nevymyslel
Jestli si nevymyslel
Všechno
Bylo divný

Měsíc ráno

Včera mi volal
Měsíc
Ptal se mě
Co mě chtěl?
Já jsem neřek
i neblb
Jinak jsem všechno
zapomněl

bez názvu

 

Ve směru jízdy
Kachličky
Třesou se závistí

Místy třetí třídy
Světla, prach i lavičky
Nemísty, kde hlavu ti vyčistí
Saponátem, prachem, žíravinou
Polem, lesem, naskrz Lídou
Natřít nouzi s bídou,
ale kartáčovat
Prachy přijdou,
jak léta i minuty plynou
Zimy se pak vlečou
Litry chlastu tečou
Prach i prachy za svý dostanou
Vemou náhradní klíče
Na shledanou, pak dveře zabouchnou
Společně s potem, močí, někde
v hajzlu zatuchnou
Semafory, velkoměsta, žíraviny
A kachličky – závistí vybuchnou

Vibrace pokojových rostlin

Vibrace pokojových rostlin
rozdmýchává okenní prach
Rezonují bílé rámy
Kolem se šíří
neznámý strach

Dusí se drobná zvěř
Mrtvou hmotou je
poset ten keř
Stěny praskají
a omítka padá
Už zoufalou touhou
touhou po zoufalém útěku
déle se netají
Končí:
ve sklenici s vodou
v koberci
vysavači
setřena houbou

Místností se šíří příjemný zvuk
Mír

bez názvu

Kostky smetany
Na dně šálku s černou kávou
Hlavy ládované dynamitem
Chtěl by si se přes to přenést
a říkáš, že fakt, opravdu úplně

přese všechno
Leda by ses postavil na hlavu
a zatáhl břicho
Slízneš akorát všechen rozpuštěný cukr,
až tvý zuby zčernaj
Už není z čeho čerpat
Tak zatáhni za provázek,
co ti čouhá z ucha

 

Mění (nadpodzemské)

Mění měním
pod Měnínskou membránou
spíš poblíž, ale i tak
spím dnes s nepannou
Zamanout si něco a pak to udělat
nebo si nalít decku a pak se udělat
A pak to udělat
Že život se usnadní žitím
Není to tak mermomocí daný pitím
Na ulicích potkávám mormony
ranní blití
Pod peřinou potkávám hormony
není zbytí
A že nezasek jsem se
asi jsem E.T.

bez názvu

Stopy v prachu
Němý maraton
Fouká vítr a
žene je dál
Žere je svědomí
Kráčí popelem
Pouští
Každý sám
a slepý
Jednookých král,
co dá
To se mu nevrátí

Co se mu vrátí,
to dá
Protože
To už nepotřebuje
Nevidí
Musí dojít za obzor
a pak další
Snídá mlhu
Cigára svačí