Uncharted je nejlepší akční film tohoto roku…

…protože tu zatím žádný jiný není. Absence jasného vyzyvatele proto dala Uncharted možnost žít ve vakuu hladových kin, skrýt rez svých zastaralých artefaktů a oslnit divákovy smysly událostí, která mu připomene význam Vánoc a neopakovatelnost malých překvapení. Je možné namítnout, že rok je teprve na začátku. A že se k nám teprve dostaví hojné množství zpocených bojovníků za tu nejsprávnější pravdu – filmy jako Batman, Panama, Bullet Train.

Nebo film Ambulance od Michaela Baye, jeho filmy jsou jako elektřinou nabitá noc v tanečním klubu na třídním srazu základní školy – ráno si člověk pokouší vzpomenout na moment, ve kterém se cítil dobře, plně a bez falešného pocitu výjimečnosti, jenže jediné, co si dokáže z celé noci vybavit, jsou lascivní pohledy na lýtka stále zachovalé a stále nedosažitelné třídní učitelky.

Příběh

Nathan Drake (Tom Holland) je mladý lovec pokladů, kterého naverbuje zkušený zloděj artefaktů Sully (Mark Wahlberg), aby mu pomohl najít ztracenou loď plnou zlata. Společně pak cestují po celém světě, poznají nové přátele i kruté zrádce a nakonec objeví, že největšími poklady jsou přátelství a láska.

Z tohoto plakátu mají smysly ohňostroj.

Režisér

Jednoho dne jsem zahlédl svou maminku, jak v obývacím pokoji sedí před malým kulatým zrcátkem a láskyplně agresivními pohyby si trhá chloupky z obočí. Posadil jsem se vedle ní a v tichosti jsem pozoroval její zkrášlující rituál. Chtěla vypadat tak, jak se cítí a zhmotnit svou vnitřní představu sama sebe v nekonečném tanci společenských definic krásy. V ten moment jsem nechtěl nic jiného, než srkat kávu z jižní části Etiopie a rozhodně jí sdělit, že už krásná je. Že svou nenahraditelnou přítomností září skrze celý obývák dělá mé kávové ráno lepším, bohatším a hlavně neopakovatelným.

Ale nemohl jsem…

Kvůli jejím vlasům. Byly strašné. Vypadaly jako vlasy Clouda z Final Fantasy 7. Ne z Final Fantasy 7 remake z roku 2020, ale z Final Fantasy 7 z roku 1997. Raději jsem mlčel. Její srdce by puklo. Navíc to tak nějak tušila, protože po chvíli mého zírání prohlásila:

„Jdu ke kadeřnici do Tesca.“ Můj otec okamžitě přiběhl s jiskrou v oku.
„Znám jednu kadeřnici, je skvělá! Jak ta mě vískala ve vlasech, je odsud jen 30 minut pěšky, ale je úžasná.“
„Tesco je blíž,“ odpověděla maminka.
A byl konec diskuse.

1997 (hore) vs 2020 (dole)

Omluvte menší rodinné intermezzo – chtěl jsem s jeho pomocí exemplifikovat důvod, proč studia dávají práci Rubenu Fleischerovi. Jeho filmy jsou velmi lascivní, vstřícná Tesco kadeřnictví – účesy zde jiskří pod tíhou očekávání, i když následně truchlí nad kritickým (ne)přijetím. Možná ale právě díky tomu jiskření jsou jeho filmy (z nějakého nepochopitelného důvodu) stále plné hvězd.

Od Ryana Goslinga a Toma Hardyho přes Woodyho Harrelsona až po Emmu Stone. Kdybychom dostali za úkol najít tu nejmenší hvězdičku na obloze plné zářících souhvězdí, byl by to bezpochyby sám Ruben Fleisher.

Přátelství mezi muži se podle starých heterosexuálních tradic měří na základě společných zájmů, jako jsou např. cyklistika nebo lov motýlů. Pokud bychom měli najít přátele pro Rubena, tak bychom mohli vybírat z režisérů jako třeba Louis Leterrier, Shawn Levy nebo Brett Ratner.

Tvůrci, kteří odmítají podmanit svůj talent jednoduchému pravidlu hollywoodské regionální tvorby:

1 film pro pro studio
1 pro mě (pro mé čisté svědomí a vědomí vlastní umělecké originality)

Ruben Fleisher se asi cítí být hodně originální, a proto se rozhodl točit jen pro studio. Dává nám drahé dárky, se kterými si nechceme hrát. Jen se ze slušnosti se usmějeme a přemýšlíme, jestli půjdou vrátit. Ale občas, výjimečně, nás mohou překvapit.

Mark Wahlberg

Mark Walkberg je muž, jehož tělo obdivují ženy i muži. Jedni by se po tomto těle chtěli plazit, ti druzí, by ho chtěli vlastnit. Na druhou stranu by ho kritici rádi viděli v lepších filmech. Ale on – ve svém nedosažitelném cíli potěšit Boha svou filmografií a inspirovat děti ke katolicismu si nevybírá projekty, které jsou dobré, ale ty, které jsou vidět. A to se mu daří.

Raubíř Mark

Tato internacionální hvězda holdující filmovému maximalismu dokáže i do průměrného snímku vytesat svůj podpis pouze špičkou svého charismatu. Ale jak řekl Sókratés ve své diskuzi o kráse zlata:

Zlato nebo jakýkoli jiný drahý kov vede ke kráse, pouze pokud je správně použit. Například míchat pokrm v určitém hrnci by bylo lepší míchat dřevěnou nebo zlatou lžíci? Která bude krásnější?

V případě našeho hrnce by to byla samozřejmě lžíce dřevěná. A Mark Wahlbergh je zlatá lžíce v hrnci jménem Tom Holland. Wahlbergova nastolená mentorská role v úvodu filmu se velmi brzy vytratí a přechází do závistivé opovrženosti nad talentovanějším a šikovnějším Nathanem Drakem. Tato poloha mu sice sluší jako vlhké plavky, ale vůči našemu sympatickému hrdinovi se stává nesmyslně agresivní. Jako by kopal do štěňátka, které dokáže vyskočit výš něž on.

Štěňátko

Tom Holland je sympatická nová hračka, se kterou si teď všichni filmaři chtějí hrát. Ale tady mu hrát zakázali. Tom v jenom z interview řekl, že pro režiséra bylo důležité spíš to, jak vypadá než to, jak hraje.

Opovažte se někdo tohle štěně vykastrovat!

A je to pravda. Vypadá tu skvěle. A padá ještě líp. Největším překvapením tohoto letního filmu promítaného v zimě je jeho intimní fyzická náročnost. Slyšíme každý malý šťouch, cítíme každé odřené kolínko, každé zakopnutí a následný pád z několika desítek metrů. I přesto, že poslední bojová sekvence se odehrává na dvou lodích, které jsou zavěšeny na lanech tlustém jako šňůrky od bot, je akce velmi komorní s důrazem na pěstní souboje, čímž připomíná všemi oblíbenou sérii s Indianem Jonesem.

Dalo by se tedy konstatovat, že hlavní hvězdou filmu je podhodnocená skupina kaskadérů a choreografů. Připomínají chudou dělnickou třídu, na jejíž zádech je postaven stát.

Ale jinak je casting fajn. Banderas je charismatický, Sophia Ali v roli Chloe je dost stylová a Tati Gabrielle se chová jako prvotřídní zákeřnice. Celý film je vlastně fajn. Je to sympatický, hravý akční film pro děti a příjemná lunaparková atrakce pro dospělé.

Člověku se až chce zeptat, jak je to možné? Filmy podle herní předlohy přeci většinou skončí v hluboké temné propasti zapomnění.

Příběh Uncharter 4: Thief´s End

Nathan Drake je lovec pokladů s dobrou prací a ženou, která ho miluje. Tento život mu ale nestačí, a tak se nechá naverbovat zkušeným zlodějem artefaktů, svým bratrem Samuelem, který musí najít ztracenou loď plnou zlata, aby se mohl vyplatit nebezpečnému mafiánovi. Společně tak procestují celý svět, poznají nové přátele i kruté zrádce a nakonec objeví, že největší poklad je přátelství a láska.

Product placement warning

Zní to povědomě? Ano. Ano zní. Tom Holland měl nápad na prequel Jamese Bonda. Sony ale řeklo velmi výrazné NE a jako cenu útěchy mu poslalo Playstation. A zatím co na place Spiderman: No way home chystali scénu, tak Tom pařil Uncharted 4: Thief´s End a řekl si: „To by možná šlo“. A Sony na to odpovědělo: „Hmmm. Možná, že jo“.

Cynický mozek by mohl srze svou vlhkou membránu namítnout, že Uncharted, Tomb Rider nebo Sonic byly natočeny jen kvůli své světové proslulosti

Uncharted – 41 milionů prodaných kopií
Tomb Raider – 85 milionů kopií
Sonic – 140 milionů kopií

Tato námitka by se zrodila ze stejného nervového centra jako odpor k momentu, kdy Titanic dostal Oscara za nejlepší film, a tušení, že mačkání tlačítka pro chodce je jen symbolické gesto. A toto nervové centrum by mělo pravdu!

V Hollywoodu existuje pět velkých studií, tzv. Majors:

Disney, Warner Brothers, Universal, Sony (Columbia/Screen Gems/Tristar) a Paramount. Jsou to, která nám nabízejí spoustu zábavy, ale i soustu utrpení. Koukám na tebe Universal [Green Book (2018)]. Na přelomu tisíciletí změnila studia svou taktiku. Místo velkého počtu filmů s vysokým rozpočtem (High Budget) začala natáčet menší počet filmů s ultra vysokým rozpočtem (Ultra High Budget).

200 až 250 milionů dolarů. To je hodně peněz. Podle Fixr.co (Better Remodeling Decision) stojí provoz americké středně velké nemocnice 112,5 mil. za rok. Za rok! Člověk by mohl jíst relativně teplé jídlo a válet se na kapačkách v polohovací posteli celé 2 roky. Anebo se dívat na Transfomers: Pomsta poražených (2009).

Michael Zátoka

Studio

Hned poté, co mi přišla výplata z mé první dospělácké práce, mnou projela hrůza. Hrůza z toho, že si koupím spoustu hloupých věcí, o kterých jsem jako malý kluk snil. S dlaněmi přilepenými k výloze obchodu s elektronikou jsem sledoval věci různých barev a tvarů, ze kterých ukapávala předražená exklusivita. Ve svých představách jsem měřil svou výjimečnost podle obdivu mých přátel a snil o momentu, kdy za nimi přijdu a řeknu:

„Mám velkou televizi a Playstation. A víte proč? Protože si je mohu dovolit.“
Oni by řekli něco jako: „Pfff.“ A jejich oči by se zaplnily zkroucenou závistí, která by živila mé ego a dala mi pocit, že jsem se konečně stal kompletní lidskou bytostí.

Ale už jsem nebyl dítě. Už jsem měl dospěláckou práci a rýžovar. Všechny tyto myšlenky jsem proto zahodil a rozhodl se, že za všechny naspořené peníze uspořádám své přítelkyni tu nejlepší narozeninovou oslavu, jakou kdy zažila. 30 tisíc za jeden večer. Zaplatil bych její kapelu, pronajal krásnou chatu, nakoupil spousty jídla a pozval její nejmilejší přátele. Tak jsem dál šetřil. Jako dobré prasátko. Poté, co jsme se rozešli, jsem si koupil velkou televizi a Playstation 4, abych mohl osaměle kráčet postavou Samuela Portera Bridgese v Death Stranding. Abych naplnil své zlomené srdce dětským snem. Ale nebylo mi to nic platné. Byla to ztráta peněz.

Autor s bývalou přítelkyní. Upřímnou soustrast.

Něco mi říká, že přesně takhle se cítilo studio Disney, když vypustilo do světa film Expedice: Džungle (2021). Studio – při své nekonečné moudrosti – investovalo 200 mil. dolarů do 2 hodiny trvajícího filmu. Tržby z kin však činily pouze 220 mil.. Kina si navíc tradičně berou polovinu tržeb, takže se Disney vrátilo něco kolem 110 mil.). Z tohoto devastujícího momentu bychom mohli vinit pandemii. Lepší příklad by mohl být Osamělý jezdec z roku 2013, který stál 215 mil. dolarů, zatímco studiu se vrátilo pouze 260,5 mil. (mínus kina).

Z těchto a jiných důvodů je pro filmová studia velmi riskantní vkládat UHB (ultra velké rozpočty) do neověřených značek. Studio tím může hodně získat, ale i hodně ztratit.

Velké áčkové hry tento problém nemají. Někdy se sice také nezaplatí, ale nové značky jsou u hráčů vždy vítány. Jako svěží vítr v zapařené sauně. Hra z roku 2017 Horizont Zero Dawn stála 47 mil. dolarů, což je rozpočet filmu Život pod vodou od Wese Andersona (2004) a z 8 mil. prodaných kopií vydělala 400 mil. dolarů. WOW! K tomuto číslu musíme připočíst, že se do roku 2022 prodalo dalších 12 mil. kopií, čímž nám vyjde číslo, které je těžké vypočítat.

Statistika, která jasně hovoří v devastující rozdíl ve výdělcích her a filmů. (Hry vítězí na plné čáře).

A co existující značky?

Jeden z nejúspěšnějších filmů všech dob založený na existující značce je film Avengers: Endgame (2019) s rozpočtem 356 mil. a výdělkem 1,9 miliardy. Hmm… Moc pěkné. Ale co hry? Jedna z nejznámějších herních značek je GTA (pokud nepočítáme Tetris). GTA 5 vyšlo v roce 2013 s rozpočtem 256 mil., což je jeden z největších rozpočtů v herním průmyslu, a do dnešního dne vydělalo 1 biliardu. Jediná vizuální prezentace tohoto čísla je možná jen skrze sečtení molekul potu na svalech Mark Wahlberga.

(V těchto číslech nejsou uvedeny částky na marketing ani z výdělků ze sekundárního trhu, jen částky na výrobu a výdělku za samotný filmů nebo her.) A pointa?

Strach

Pointa je v tom, že všechna studia na světě se bojí, že přijdou o hromadu peněz, a tak se snaží snížit riziko tím, že svými lepkavými prsty sáhnou po všem, na co i ty nejmenší děti mohou ukázat a říct:

„Jééé to znám!“ (Star Trek, Krotitelé Duchů, Transformers, Assasin´s Creed, Emoji atd.)

Protože se ukázalo, že ani Dwayne „The Rock“ Johnson nedokáže unést 200milionový rozpočet na svých nepřirozeně svalnatých zádech. Hvězdný systém tak padá jako moje důvěra v absolutní lásku.

Zase Strach

Když jsem seděl v pohodlných sedačkách městského kina a pozoroval dlouhý pád Toma Hollanda z nákladního letadla, kterému předcházela zběsilá akční sekvence, v duchu jsem si šeptal, že to vypadá moc pěkně. Skvělý střih, nervy drásající muzika…

Problém však byl v tom, že jsem naprosto přesně věděl, že to Tom Holland přežije. Jsme přeci teprve v polovině filmu. Vím, že Uncharted cílí na trochu jinou demografickou skupinu. Ale to i Uncharted: Thief´s End, u kterého jsem se bál každého muže a ženy s pistolí v ruce. Také každého rohu, za kterým by mohlo číhat nebezpečí. Každé helikoptéry, která mi bránila odpovědět na jednoduchou otázku: jak to vlastně celé dopadne?

Pokud máte čas a nemáte život, můžete si pustit tento 8hodinový gameplay.

Ale hra mi v tom bránila, ne film. Před každým soubojem jsem se bál, že ho budu muset opakovat a nikdy se nedozvím, co se stane dál. Že má snaha byla zbytečná. Že mé schopnosti nejsou na úrovni 14letého kluka. Cítil jsem skutečné napětí, který mi jeho filmový ekvivalent nedokázal nabídnout.

Hry jsou nádherné imersivní zážitky, které nás přijmou do svého světa a dovolí nám cítit se jako hrdinové, jejichž schopnosti předčí naše bolavá tlustá těla a nabídnou naším smyslům skutečný únik.

Oblíbená aktivita herních hrdinů: ježdění za vozem v bahně.

Závěr?

Chci tím však říct, že všechny UHB akční filmy jsou horší než hry? Nebo tím říkám, že z kombinace rozchodu a spousty peněz vznikne neproduktivní kapitola v životě každého zamilovaného muže, kterou musí plnit sympatickými postavami a jednoduchými řešeními? Možná. Možná ne.

Filmu dávám 6 z 10 bývalých přítelkyň. 💁‍♀️

Uncharted (film) je přese všechno příjemnou podívanou pro všechny, kteří mají dvě hodiny času navíc. Je jako 2 hodiny trvající tropická dovolená s krásnými lidmi. Uncharted: Thief´s End (hra) je naopak pro lidi, kteří se chtějí zamilovat do virtuálního světa a následně o něj přijít. Znovu a znovu.

Autor: Matěj Nemrava