Zastaralý obraz Ruska?

Náhoda? Nemyslím si

Když jsem pár dní zpátky bezmyšlenkovitě scrolloval literárními aktualitami na internetu, zaujaly mě dvě zprávy, které jsou v poměrně komickém vztahu. Pro pochopení si stačí přečíst výňatky z titulků obou těchto zpráv, posuďte sami:

1. Komiksy jsou ubohé, prohlásil ruský ministr kultury.

2. Manifest komunistické strany se dočkal komiksové podoby. 

Taky vám přijde, že vtipnější kombinaci titulků už tento měsíc neuvidíte? Tak to jste tu správně.

V tomto článku se budu krátce věnovat zprávám, které se za těmito titulky schovávají, ale především se pokusím vysvětlit, že komičnost těchto dvou titulků vychází z dnes již neplatného stereotypu a že konotace, které vyvolává, potřebují trošičku zrevidovat. 😈

Kariérista ministrem

Jeho jméno je Vladimír Medinskij a nutno dodat, že ministrem kultury se stal díky poctivé rektální speleologii v Putinových „jeskyních“. Je obecně známým faktem, že jeho politologická kandidátská práce je plagiát (Medinskij prostě a jednoduše vykradl vedoucího své práce), a rovněž jeho doktorská práce obsahuje přehršel neoznačených citací. Akademici z Ruské akademie se ohradili, ovšem zasáhl někdo mocnější, komu činnost a názory Medinského konvenovaly.

Medinskij svůj konspirátorský kukuč nezapře

Ano, Medinskij byl hlavním ideologem Putinovy strany Jednotné Rusko (v letech 2010–2012 byl dokonce členem Putinovy Komise proti falšování dějin). Češi o něm mohli slyšet v nedávné kauze týkající se odstranění pomníku maršála Koněva, kdy označil starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře za nacistu. O jeho kariéře bulvárního pisálka, dezinformátora, konfabulátora a překrucovače historie po vzoru ruského výkladu dějin napsal skvělý článek Milan Kadlec. Link na článek zde.

A právě tento Medinskij se opřel do komiksů, o kterých prohlásil, že…

„Je to literatura pro ty, kteří neumí příliš číst. Je to žvýkačka, která hladového nezasytí. Komiksy jsou určeny dětem, které se teprve učí číst.“

Pan ministr nejspíše nezná komiksové klasiky jako Strážci, Maus, 300 od Franka Millera či snad sérií 30 dní dlouhá noc, ze které by předškoláci nějaký ten týden nebo dva neusnuli bez rozsvícené lampičky. Především mu ale uniká, že komiks je svébytná forma uměleckého vyjádření, která dokáže oslovit všechny lidi bez ohledu na věk.

Její hodnocení tedy ztrácí na významu. Stejně tak by totiž Medinskij mohl říci, že film je slabý odvar divadla, nebo že památeční deska je retardovaná socha, což by byla velice zjednodušená, ne-li absolutně debilní prohlášení.

 „Deváté umění“

Komiksu se mj. říká „deváté umění“ – právě po sochařství, malířství, architektuře, hudbě, literatuře, tanci, divadle a filmu. Komiks nelze řadit ani k literatuře ani k malířství, je zkrátka někde na pomezí a tím je unikátní. Komiks vzdělává, šíří osvětu baví a nutí přemýšlet – snad vše, co se v současném Rusku nenosí. 

Komiks stojí na intermediálních principech – spojuje v sobě výtvarné umění s tím literárním. A to literární zdaleka nemusí být jen beletristického charakteru, ale např. také naučného nebo publicistického. Koneckonců i takový návod ke skříni je vlastně komiks…

Žádný poctivý článek se neobejde bez product placementu

Komiksového předělání se dočkala taková arcidíla jako Hamlet, Tři mušketýři, Proces, Pes baskervillský a nyní také komunistický manifest od Marxe a Engelse. Ten výtvarně zpracoval kreslíř britského deníku The Guardian Martin Rowson a v Česku vyšel v překladu Ladislava Štolla a Viktora Janiše.

Komunistický manifest v komiksu je vizuálně unikátní dílo, jehož bohatá obraznost trefně
personifikuje jednotlivá prohlášení a východiska manifestu a jejich utopistický charakter

Zastaralý obraz Ruska

Úběžník obou titulků (a pointa tohoto článku) spočívá v jakémsi podvědomém vnímání Ruska jako země, pro kterou má komunismus dodnes až emblematický význam – ano, Rusko bylo první zemí, která tento utopistický sociální konstrukt přejala za svůj a dala tak vzniknout jedné z nejzrůdnějších diktatur na světě. Jsem však toho názoru, že to, že si Rusko stále podvědomě pojíme s komunismem, je dnes již zastaralá a zkreslená konotace, která potřebuje systematicky revidovat.

Když se v prosinci roku 1991 rozpadl Sovětský svaz, celý svět napjatě pozoroval, jakým směrem se bude Rusko ubírat. Užuž to vypadalo, že na Západ – že se stane něco do té doby nemyslitelného a Rusko se stane partnerem EU a Spojených států. Zahraniční politika Ruska však po triumfálním roce 1994, kdy došlo k podpisu Dohody o partnerství a spolupráci mezi ním a EU a kdy bylo přijato do G7, nabrala zcela jiný směr.

Jedním z důvodů byla první čečenská válka (1994–1996), kdy můžeme datovat začátek odklonu od Západu. A tato alienziace pokračuje dodnes. Otázkou je, v kontextu jaké ideologie se děje? 🤔

All hail the Putin

Jestliže se v minulém století mezi největší podporovatele Sovětského svazu řadili příslušníci krajní levice, současné Rusko se těší významné podpoře krajní pravice. Čím to?

Mokré sny evropských krajně pravicových stran a Ruska totiž obsahují jeden zásadní leitmotiv –  snížení moci a destabilizaci Evropské unie. Náckové viní EU z nárůstu migrace a pro Rusko je to geopolitický štít – výspa Západu chránící před šířením jeho sféry vlivu. Migrační vlna tedy hraje pro-kremelským aktivitám do karet. Nacionalismus je rovněž silným konstitučním prvkem jiné ideologie, na jejíchž základech Rusko stojí – putinismu.

Mít po sobě pojmenovanou ideologii, to už něco znamená. Jak píše autor rozsáhlé historie dynastie Romanovců Simon S. Montefiore:

Putinovu ideologii lze shrnout jako ‚suverénní‘ nebo také ‚řízenou demokracii‘ s důrazem na přídomek ‚suverénní‘ či ‚řízená‘. Putinismus spojuje romanovskou autokracii s ortodoxní nedotknutelností, starým dobrým pohrdáním zákony, ruským nacionalismem, kmotrovským hospodářstvím, sovětskou byrokracií a s demokratickými prvky, jako jsou volby a parlamentarismus.“ (MONTEFIORE, 2019, s. 978)

Americký historik a novinář Walter Laqueur spíše než o nacionalismus mluví o všudypřítomném pocitu národa obklopeného nepřáteli (Srov. LAQUEUR, 2016, s. 376). K výčtu jednotlivých ekonomicko-politických pilířů, na kterých dnešní Rusko stojí, ještě přidejme státní nadvládu nad médii (Srov. ZAKARIA, 2014), ke které patří vysoká úmrtnost novinářů – o tom více zde.

Na účet autokratického Putina vznikla velká spousta meme

Pozastavme se na chvíli u Montefioreho pojmu „kmotrovské hospodářství“, pod kterým se ukrývá státní kapitalismus – a jelikož stát v tomto případě představuje samotný autokratický Putin, dokážeme si představit, že to nebude žádný chuďas. V článku Evy Moniové se píše, že „…poslední údaje o oficiálním výdělku Vladimira Putina na kremelském webu ukazují, že si ruský prezident loni přišel na 3,1 milionu korun. Přitom podle svých kritiků za dobu, co je u moci, nashromáždil majetek za 200 miliard dolarů.(MONIOVÁ, 2019) 

Putinův nepřítel číslo 1

Šokující je příběh amerického milionáře Billa Browdera, jenž se zasloužil o přijetí tzv. Magnitského zákona, který uvaluje finanční a vízové sankce na ruské činitele odpovědné za porušování lidských práv. Browder byl investor, který pocházel ze silně levicově orientované rodiny amerických Židů. V 90. letech založil v Ruské federaci hedgeový fond Hermitage Capital, jehož kapitál rychle rostl a Browder se vypracoval na největšího zahraničního investora na ruském trhu.

Roku 2005 ho však Vladimír Putin vypověděl ze země a skupina zkorumpovaných policistů poté vyrabovala Browderovu moskevskou kancelář a s pomocí úředníků z finančního úřadu ze státní pokladny ukradla 230 milionů dolarů, které Browderův investiční fond zaplatil na daních. Přesně tak – ukradla.

Jak se můžete dovtípit, většina těchto ukradených peněz skončila v kapse našeho Vládi. Abychom vás však neochudili o sugestivní vyprávění samotného Browdera, přikládáme jeho proslov na TEDx v Berlíně, kde popisuje celý incident kolem Hermitage Capital včetně umučení ruského právníka Sergeje Magnitského, kterému se celé korupční spiknutí ve státní správě podařilo rozplést (odtud Magnitského zákon). Link na video zde.

Mluvme o současnosti, ne minulosti

Tento článek poukazuje na fakt, že naše vnímání Ruska je stále silně kontaminované jeho historickým předobrazem (Sovětským svazem),
z čehož se dá usoudit, že by se ve školách měly učit moderní dějiny, a ne neustále oprašovat ty staré. Navíc – jak trefně píše Erik Tabery ve své Opuštěné společnosti – …neprobíhá ani systematičtější debata o naší pozici a nad otázkou, co pro nás vyplývá z rostoucích ambicí Ruska. (TABERY, 2017, s. 197)

Když se totiž budeme více zajímat o současný politický stav Ruska, zjistíme, že v této šílené zemi dominují zcela jiné politické síly, které jsou navíc typologicky na zcela opačné straně ideologického spektra, než tomu bylo právě u Sovětského svazu.

Nezbývá než doufat, že se remedializace dočkají i novější dokumenty a literární díla vypovídající o soudobém stavu Ruské federace. Klidně
v podobě komiksu, ať se Medinskij třeba pos*re.

Zdroje:

  1. Auto neznámý. Myšlenky vedoucí i k diktatuře. Manifest komunistické strany se dočkal komiksové podoby. In Lidové noviny [online]. 2019-08-13, [cit. 2019-10-09]. Dostupné online.
  2. Autor neznámý. Magnitského zákon. In Wikipedia [online]. 2019-06-22, [cit. 2019-10-09]. Dostupné online.
  3. BROWDER, Bill. How I figured out the Achilles heel of Vladimir Putin | TEDxBerlin. In Youtube. 2018-08-14, [cit. 2019-10-09]. Dostupné online.
  4. LAQUEUR, Walter. Putin a putinismus: Rusko a perspektivy jeho soužití se Západem. [s.l.]: Prostor, 2016. 
  5. MONIOVÁ, Eva. Přiznává komicky nízký majetek. Putin má miliard dolarů, tvrdí kritici. In iDnes.cz [online]. 2019-04-15, [cit. 2019-10-09]. Dostupné online.
  6. MONTEFIORE, S. Simon. Romanovci 1613–1918. Praha: Omega, 2019. 
  7. TABERY, Erik. Opuštěná společnost. Praha: Paseka, 2017. 
  8. TOUŠEK, Jaroslav. Komiksy jsou ubohé, prohlásil ruský ministr kultury. V zemi následně stouply jejich prodeje. In Lidové noviny [online]. 2019-09-18, [cit. 2019-10-09]. Dostupné online.
  9. ZAKARIA, Fareed. The rise of Putinism. In The Guardian [online]. 2014-07-31, [cit. 2019-10-09]. Dostupné online.

Obrázky:

https://www.pakistanpoint.com/en/story/474303/russian-culture-minister-says-to-complain-about-abandon.html
https://www.reflex.cz/clanek/kultura/97671/komunisticky-manifest-jak-byste-ho-necekali-marx-i-s-engelsem-v-rudem-komiksu.html
https://www.zive.cz/navod/at-1046558/default.aspx

 

Autor: Vasilios Chaleplis

×
×

Cart