Během očekávání příchodu roku 2021 zastihla svět hip hopu naprosto nečekaná a o to více tragická zpráva. Jasmine Dumileová, manželka britsko-amerického rappera a producenta MF DOOM, na sociálních sítích zveřejnila smuteční sdělení o skonu svého manžela. Podle uvedených informací nás proslulý maskovaný umělec navěky opustil již před dvěma měsíci, nicméně s jeho odchodem byla veřejnost seznámena teprve na Silvestra. Podrobnosti o příčině úmrtí momentálně nejsou známy, ovšem mnozí truchlící kolegové i fanoušci již stihnuli poukázat na příhodnost okolností hudebníkova zesnutí v souvislosti s mysteriózní aurou, která vždy obklopovala jeho osobnost.
MF DOOM bezpochyby patřil mezi nejrozporuplnější postavy nejen hip hopu, ale i hudby jako takové. Za léta si kromě kultovního statutu vysloužil mimo jiné označení „oblíbený rapper vašich oblíbených rapperů“, které mu přineslo zástupy věrných, žel někdy poněkud žánrově elitářských příznivců, jejichž pomalu až nábožné zanícení může některé odrazovat. Jiné zase automaticky postavit do opozice proti populárnímu diskurzu s troll-argumenty typu: „To je ten rapper, co pořád rapuje o jídle?“
MF DOOM nepředstavoval druhý příchod Krista. Stejně tak ale nebyl ani jen nějaký přeceňovaný pisálek, co rýmuje Doritos s Fritos a Cheetos. Musíme mít na paměti, že pod padoušskou vizáží se skrývala lidská tvář, která se příliš nelišila od těch, jimž se dostalo příležitosti se s hudební legendou setkat a uzřít tak v lesklém kovovém povrchu rapperovy masky vlastní odraz.
Kausing Much Damage
Člověk za postavou MF DOOM se jmenoval Daniel Dumile. Narodil se v roce 1971 v Londýně jako potomek trinidadsko-zimbabwského páru, který se záhy i se svým dítětem přestěhoval do města Long Beach na ostrově Long Island ve státě New York. O dva roky později přišel na svět i Danielův bratr Dingilizwe, s nímž Dumile na sklonku osmdesátých let nastartoval svou hiphopovou kariéru.
Mladý MF DOOM aka Daniel Dumile
MF DOOM ovšem zpočátku neplánoval, že by se vydal na dráhu rappera. Jako pubescent se sice pohyboval v blízkosti Mekky hip hopu, kde mimo jiné nakupoval vinylové desky, komiksy a VHS kazety. Nejvíce se ovšem zhlédnul v tehdejší subkultuře newyorských writerů a b-boys, která jej přiměla založit spolu s bratrem a kamarádem Rodanem graffiti crew KMD (Kausing Much Damage). Nedlouho poté Rodana nahradil rapper Onyx the Birthstone Kid, avšak to už se bratři Dumileové začali postupně přeorientovávat na hudbu. Na rozdíl ale od české scény, ve Spojených státech amerických překvapivě nebylo nikdy až tak časté, aby se z writerských uskupení vykřesaly hiphopové skupiny. A právě tím se členové KMD brzy stali velkou výjimkou.
KMD (zleva Zev Love X, DJ Subroc a Onyx the Birthstone Kid)
Přestože měl Daniel s DJingem jisté zkušenosti, talentovanějším z nich dvou byl v té době spíše Dingilizwe, který scratchoval pod pseudonymem DJ Subroc. Z toho důvodu skončil budoucí MF DOOM za mikrofonem pod přezdívkou Zev Love X. Oba bratři byli vychováni v duchu islámu a silně inklinovali k afroamerickým muslimským hnutím jako Five Percent Nation či Nuwaubian Nation, což se samozřejmě odráželo i v Danielových textech. Kromě toho bylo v jeho rukopise také poznat, jak moc zbožňoval humor bezpočtu amerických komiků, mezi kterými byste našli Gene Wildera, Richarda Priora, Dana Aykroyda či Eddieho Murphyho.
Slávu zakusili KMD již přibližně po roce hraní, když je objevil MC Serch, člen jedné z prvních bělošských hiphopových skupin 3rd Bass. Byl jejich stylem natolik nadšený, že zařídil, aby s nimi vydavatelství Elektra Records podepsalo smlouvu na nahrání alba, a dokonce nechal Zeva hostovat na singlu „The Gas Face“ (1990), který obsahoval legendární diss proti MC Hammerovi. Jedná se o vůbec první vydanou nahrávku Daniela Dumilea. Brzy poté v roce 1991 vyšla debutová deska KMD Mr. Hood, v níž kromě Zevových afrocentrických a humorných bars zaznívaly i skity vystřižené ze šedesátkových, sedmdesátkových a osmdesátkových videokazet.
Zev Love X po boku s MC Serch ve videoklipu ke skladbě „The Gas Face“
Během prací na druhém albu se ovšem začala KMD lepit smůla na paty. Napřed jejich řady opustil Onyx, kvůli čemuž museli všechny jeho nahrané sloky vymazat. Následně jim label během dokončování desky oznámil, že nesouhlasí s názvem Black Bastards a cover artem, jenž zachycoval černouška Sambo na šibenici. Bratři se obrazem odvolávali na podobnou přeškrtnutou karikaturu z obalu debutu. V obou případech protestovali proti společenskému i kulturnímu zesměšňování amerických černochů formou stereotypizace a rasistických vyobrazení.
Alba Mr. Hood a Black Bastards
Zev a Subroc si také velmi ujížděli na filmech v žánru blaxploitation, v nichž navzdory častému ne úplně pozitivnímu vyobrazení Afroameričanů viděli i projev černé hrdosti, a tak dialogy z nich na desce ve velkém samplovali. Vydavatelství Elektra Records se nicméně obávalo kontroverze a nutilo Dumieovy, ať „závadné“ prvky alba změní (ačkoliv ve stejné době slavily úspěch nahrávky jako „Cop Killer“ od kapely rappera Ice-T Bodycount, „Killing in the Name“ od Rage Against the Machine nebo různé erotické a vulgární písně od Prince či Madonny). K největší tragédii ale došlo, když Danielova bratra v dubnu 1993 srazila auto.
Dingilizwe Dumile zraněním do týdne podlehnul, čímž se KMD de facto rozpadli. Záhy nato label Zeva vyplatil, zrušil nahrávací smlouvu a předal mu mix alba Black Bastards s tím, že jej Electra Records odmítá zmastrovat a vydat. Danielovi se zhroutil celý život. Nejenže přišel o producenta a příbuzného v jednom, ale také ztratil zdroj příjmu a možnost nahrávat. Miloval hip hop, ale nenáviděl hudební průmysl. Co ovšem zmůže jeden člověk proti korporátní armádě? To by se z něj musel stát alespoň takový komiksový superhrdina! Nebo superpadouch….
Na flow rappera MF DOOM byl již v té době každý beat krátký. Spletitá rýmová schémata se rytmicky vymykala rapovým zvyklostem a jednotlivé tříapůlstopé či sedmiapůlstopé bars tak mnohdy začínaly a končily sonicky i metricky úplně jinak, než by posluchač čekal. Navzdory tomu ale nelze tvrdit, že by MF DOOM rapoval mimo rytmus, ba spíše jen mimo ten zavedený, jak už se na padoucha sluší.
Maskovaný antihrdina
O Dumileově životě mezi lety 1993 až 1997 se toho mnoho neví. Podle některých zdrojů přežíval pomalu na ulici. Naštěstí při něm stáli dva lidé, kteří mu pomohli se opět postavit na nohy – DJ Bobbito Garcia a Percy Carey, rapper a producent známý především jako MF Grimm. Ani druhý jmenovaný to ale tehdy neměl zrovna jednoduché. V roce 1994 jej útok konkurenčních drogových dealerů připoutal na invalidní vozík a krátkodobě oslepil. Veškeré dosavadní MF Grimmovy nahrávky se navíc během jeho pobytu v nemocnici rozkradly. Z Daniela a Percyho se stali spolubydlící a blízcí přátelé, kteří s několika dalšími známými začali spřádat plány na velkolepý hudební návrat.
MF DOOM a MF Grimm
V roce 1997 se Dumile znenadání zjevil na několika newyorkských open-mic večírcích, kde zazářily nejen jeho důvtipné, technické freestyly, ale i zbrusu nová image inspirovaná klasickou nemesis marvelácké Fantastické čtyřky – Doktorem Doom. Na samém počátku ale MF DOOM s železnou maskou nevystupoval, naopak se skrýval pouze buď pod šátkem, nebo punčochou. Přídomek MF původně znamenal „Mad Flows“ či „Mother Fucking“, ovšem s příchodem kultovní masky dostal význam „Metal Face“ pro Daniela rappera a „Metal Fingers“ pro Daniela DJ. Druhou tvář pro MF DOOM vytvořil writer Lord Scotch s využitím sběratelského vydání ochranné masky z filmu Gladiátor (2000).
MF DOOM před nástupem železné masky a filmová gladiátorská maska
Americký undergroundový hip hop zažíval na přelomu milénia nebývalý boom. Díky nezávislým labelům jako Definitive Jux nebo Rhymesayers Entertainment se hudba alternativních rapperů, kteří by si v rádiu a televizi normálně ani neškrtnuli, začala šířit do světa. Do tohoto prostředí vzápětí proniknul také Dumile s debutovým albem svého alter-ega Operation: Doomsday (1999), s jehož nahráním mu kromě MF Grimma pomohli i zmiňovaný Bobbito s kolegou Stretchem Armstrongem, kteří spolu po celá devadesátá léta moderovali rádiový pořad o undergroundovém hip hopu, kde svým freestylem vyniknul i MF DOOM.
MF DOOM ve staré masce
Celá deska je dnes i přes značnou lo-fi produkci, která je zásluhou bicího automatu a sampleru Akai MPC2000 spolu s prakticky nulovou mixáží, považována za zcela zásadní dílo, na čemž má ale pravděpodobně hlavní zásluhu Dumileův specifický monotónní rapový projev a záliba v samplech a skitech ze známých i lehce obskurních filmů a seriálů ze sedmdesátých a osmdesátých let. Na flow rappera MF DOOM byl již v té době každý beat krátký. Spletitá rýmová schémata se rytmicky vymykala rapovým zvyklostem a jednotlivé tříapůlstopé či sedmiapůlstopé bars tak mnohdy začínaly a končily sonicky i metricky úplně jinak, než by posluchač čekal. Navzdory tomu ale nelze tvrdit, že by MF DOOM rapoval mimo rytmus, ba spíše jen mimo ten zavedený, jak už se na padoucha sluší.
Obal alba Operation: Doomsday
Postavu MF DOOM nicméně nemůžeme jednoduše zaškatulkovat jako 1dimenziálního služebníka zla. Sám Dumile své nejslavnější alter-ego vnímal jako sobeckého antihrdinu, který všem pln zášti provádí mnohdy násilné, přesto pro posluchače komické naschvály. Ačkoliv jej motivuje pomsta, působí klidně, až chladnokrevně, i když se zrovna vyšinutě chvástá – to vše samozřejmě v rámci standardní hiphopové braggadocio nadsázky. Že něco tvrdí MF DOOM, ještě neznamená, že stejné stanovisko zaujímá také Dumile, jak vždy v rozhovorech zdůrazňoval.
MF DOOM na pódiu
Na osobnost MF DOOM ovšem navazují i další postavy. Už na Operation: Doomsday můžete mezi featuringy najít tříhlavou stometrovou vesmírnou hydru King Geedorah, jež vychází z klasických japonských filmů o Godzille a podobných monstrech. Původně tento koncept vzniknul jako součást dnes zaniklého hiphopového kolektivu Monsta Island Czars, který v podstatě vedl MF Grimm a kde každý rapper reprezentoval jednu z kultovních filmových příšer. MF DOOM dokonce z pohledu King Geedorah natočil celé album nazvané Take Me to Your Leader (2003).
Obal alba Take Me to Your Leader
Poslední postava, již Dumile ztvárňoval, byl Viktor Vaughn, pojmenovaný podle skutečné identity komiksového doktora Doom, Victora von Doom, který se od MF DOOM lišil především mládím, větší emocionálností a častým rapováním o ženách. Viktorovi vyšly dvě sólová alba, Vaudeville Villain (2003) a Venomous Villain (2004), nicméně Dumile z jeho perspektivy rapuje i na bezpočtu jiných desek a featuringů. Mezi zmiňovanými třemi hlavními alter-egy panuje také určitá hierarchie. Viktor vzhlíží k MF DOOM, zatímco ten přijímá rozkazy od King Geedorah. Nic ovšem nebrání tomu, aby mezi postavami panovaly také spory, kdy kupříkladu na skladbě „Fancy Clown“ z alba Madvillainy (2004) Viktor svůj vzor dissuje, protože mu přebral přítelkyni.
Obal alba Vaudeville Villain
Dumile představoval mistra ve vytváření vlastní mytologie, jež pro něj ale z podstaty znamenala především způsob, jak uniknout z výsluní. Podle vlastních slov nikdy ani nepředpokládal, že by se proslavil. Chtěl jen dělat hip hop. Nikdy své projekty nikomu necpal a pouze nahrával a vydával, co jej zrovna napadlo. O to zajímavěji působí fakt, že v rámci žánru, kde odjakživa hrálo mládí prim (aneb jak rapuje R.A. the Rugged Man: „Rap fans treat rap legends like bygones / Rock fans treat rock legends like icons,“), Dumile svůj oslavovaný comeback učinil, až když mu bylo kolem třiceti let. To souvisí s jeho názorem, že fanoušci by se měli více zajímat spíše o hudbu než o člověka za ní. V záplavě egocentrických rapperů Dumileovo prosazování „smrti autora“ vyvádělo mnohé z míry, nicméně právě díky tomu dosáhnul jisté nadčasovosti. Zatímco ostatní umělci stárnuli a nedokázali držet krok s dobou, MF DOOM a ostatní postavy z jeho universa se neměnili a dokázali přinášet stále nové a nové příběhy. Nejplodnější období ovšem přišlo až po roce 2003…
Spolupráce, vrtochy a nesnáze šíleného zloducha
Při zkoumání Dumileovy diskografie je třeba si uvědomit dvě charakteristiky, které z mých předchozích řádků, doufám, vyplývají – odpor k hudebnímu průmyslu a nepřístupná odtažitost. MF DOOM jen zřídka vydával více projektů pod jedním labelem a stejně tak s málokterým producentem nebo rapperem natočil více než dvě alba. Připočtěme k tomu neustálé střídání přezdívek a máme tady umělce, jenž díla posluchačům nejen nenutí, ale prakticky je před nimi skrývá.
Nicméně v letech 2003 až 2005 svou prací svět undergroundového hip hopu prakticky saturoval. Vyjma uvedených sólovek Viktora Vaughn a King Geedorah publikoval v různých vydáních deset producentských tapes, tři kolaborační desky, jeden živák, sólový sophomore a nepřeberné množství featuringů po boku legend jako De La Soul, Prince Paul, Chubb Rock, Vast Aire, Gorillaz, Talib Kweli nebo Wu-Tang Clan. Z nich byly nejvýznamnější druhé MF DOOM album Mm.. Food (2004) a spolupráce s producentem Madlib Madvillainy (2004).
Obal alba Mm.. Food
První jmenovaný projekt obsahuje všechny jedinečné prvky z Operation: Doomsday, které ale všechny do jednoho vylepšuje. Produkce zní čistěji a soustředěněji, skity jsou zábavnější, a především pak Dumileovo rapování činí z alba jedno z vůbec nejlepších koncepčních děl v žánru hip hop. Celé jej totiž tematicky propojuje, jak už název napovídá, jídlo. Skladby jako „Hoe Cakes“, „Deep Fried Frenz“ či „Beef Rap“ nicméně nepojednávají přímo o dortech, smaženém ani hovězím, ale pouze je využívají jako dvojsmysly při psaní o povaze žen, přátelství a hiphopových sporů. Většina příznivců Dumileovy tvorby se ovšem shoduje, že jeho vůbec nejlepším albem je to druhé jmenované, které vyšlo z kolaborace producentsko-rapperské dvojice Madlib a MF DOOM, kteří se společně nazývali Madvillain.
Obal alba Madvillainy
Hiphopoví fanoušci většinou klasické projekty hodnotí podle toho, do jaké míry ovlivnily jiné rappery a producenty. Současný konsensus je takový, že album Madvillainy převrátilo americký undergroundový hip hop naruby. Hvězda producenta Madlib se v té době nacházela na pozvolném vzestupu. Ačkoliv se ve velkém zajímal hlavně o jazzové samply z kolekce Blue Note Records, jejíž nahrávky se při samplingu využívají dodnes, podobně jako MF DOOM zbožňoval i obskurní filmovou a seriálovou hudbu ze sedmdesátých a osmdesátých let, což z dua Madvillain činilo naprosto perfektní spojení. Plejáda úžasných beatů působí natolik rozmanitým dojmem, že se ani nechce věřit, že je vytvořil jeden člověk.
MF DOOM také používal na koncertech dvojníky, kteří na sobě měli rapperovu masku a hráli s playbackem. Za tuto praktiku to od fanoušků pořádně schytal, nicméně nelze říct, že by mu na tom příliš záleželo.
Ne mnoho skladeb navíc stopáží přesahuje dvě minuty. MF DOOM tak tehdejší rapové scéně ukázal, že track nemusí mít ani refrén, ani více než jednu sloku, aby dokázal uchvátit. Z výběru skladeb asi nejvíce vyniká song „All Caps“, kde na legendárním beatu MF DOOM posluchače slovy: „Just remember ALL CAPS when you spell the man name,“ nabádá, aby jeho jméno vždy psali velkými písmeny. Kritici zpětně Madvillainy považují za vrcholné dílo „abstraktního hip hopu“, což z něj ale pravděpodobně činí jedno z nejpřístupnějších alb v rámci žánru. MF DOOM je totiž i přes vyhrocenou násilnou komiksovou personu v jádru pořád obyčejný chlap z ulice, který se stejně jako všichni rappeři té doby zajímal především o tři K – kredit, kalení a ku… chlast (fanoušci pochopí).
Obal alba The Mouse and the Mask
V následujících letech MF DOOM poněkud zvolnil. Spolupráce s producentem Danger Mouse a televizí Adult Swim přinesla album The Mouse and the Mask (2005) pod kolaboračním názvem Danger DOOM. Navázání kontaktu s Wu-Tang Clan zase předznamenalo spojení s rapperem Ghostface Killah, který využil své přízvisko Tony Starks (jež vychází ze skutečné identity marveláckého superhrdiny Iron Mana) a společně s MF DOOM utvořili dvojici Doomstarks, jejíž album ovšem až na několik singlů v době psaní článku stále oficiálně nespatřilo světlo světa. Maskovaný zloduch se tehdy vezl na vlně životního úspěchu. Ve stejné době nicméně začal čelit i určitým problémům.
Doomstarks
Navzdory záplavě přízně ze strany posluchačů i kritiků se nedá říct, že by se Dumile kdy pořádně vyhrabal z finančních potíží, do kterých v devadesátých letech upadnul. Vzhledem k jeho diskrétnosti sice nemáme konkrétní informace, ovšem je zřejmé, že kvůli náhle nabyté slávě se o něj začali zajímat vlastníci samplů z jeho prvních nahrávek, kteří samozřejmě chtěli podíl. Mezitím se svou nedostupností stihnul rozkmotřit i s představiteli Adult Swim a MF Grimmem, který byl chvíli po vydání Operation: Doomsday zatčen kvůli prodeji drog a nyní po Dumileovi požadoval peníze, jež mu dlužil.
Situace se vyhrotila takovým způsobem, že MF Grimm na svém celosvětově prvním hiphopovém trojalbu American Hunger (2006) umístil diss track „The Book of Daniel“, kde se do Dumilea velice tvrdě pustil. Časem se prý ukázalo, že se jednalo jen o bankovní nedorozumění, nicméně o mnohých dalších údajných sporech MF DOOM, například s MC Serch, panují stále nejasnosti. Další příčinou peněžních nesnází byl nejspíš i zdravotní stav Dumileova syna, který se bohužel nedožil ani patnácti let.
Obal alba American Hunger
Tehdy začal MF DOOM na koncertech poprvé využívat dvojníky, kteří na sobě měli rapperovu masku a hráli s playbackem. Za tuto praktiku to od fanoušků pořádně schytal, nicméně nelze říct, že by mu na tom příliš záleželo. Co byste také od superpadoucha čekali! Na jeho obranu lze říct jen to, že tak možná chtěl trávit více času s rodinou. Kromě toho je nutné také brát v potaz, že v roce 2010 americké úřady Dumileovi po světovém turné zakázali návrat do země, protože nikdy oficiálně neobdržel jiné než britské občanství. Z toho důvodu se musel v roce 2012 přestěhovat do Londýna, čímž jej stihnul podobný osud jako další americké rappery narozené v Anglii, mezi něž se řadí například Slick Rick či 21 Savage.
V roce 2019 vystoupil jako dvojník MF DOOM i komik Hannibal Burres
Veškeré osobní turbulence podle všeho způsobily jen to, že se MF DOOM ještě více uzavřel a zahořknul. Jeho poslední sólové album Born Like This (2009), jež vydal pod jménem DOOM bez MF, bylo plné temných agresivních bars a podobně přímočarých beatů. Při nahrávání jej podle vlastních slov inspirovala díla Charlese Bukowskiho, jehož hlas na desce taktéž zaznívá. Během poslední dekády života se Dumile věnoval pouze kolaboracím. Za zmínku stojí mimojiné alba Key to the Kuffs (2012), které natočil s producentem Jneiro Jarel jako JJ DOOM, NehruvianDoom (2014) s rapperem Bishop Nehru nebo Czarface Meets Metal Face (2018) s triem Czarface, jež tvoří producent 7L, rapper Esoteric a člen Wu-Tang Clan Inspectah Deck.
Obal alba Born Like This
Ačkoliv byl MF DOOM vnímán jako tajemný undergroundový umělec, zájem o jeho dílo neuhasínal ani v době, kdy přestal vydávat vlastní desky. Důkazem toho budiž spolupráce a remixy od celé řádky hudebníků, ať už mluvíme o rapperech Masta Ace, Cannibal Ox, Blu,
Royce da 5’9″, Danny Brown, Busta Rhymes, MED, Kool Keith, Slug, Aesop Rock, Del the Funky Homosapien, Westside Gunn, A-F-R-O či Your Old Droog, producentech J Dilla, RZA, Oh No nebo Flying Lotus či o členech kapel, jako jsou Thom York a Jonny Greenwood z Radiohead, a skupinách BadBadNotGood nebo The Avalanches. Že MF DOOM jedinečným způsobem inspiroval starší i mladší bylo poznat i na tom, kdo všechno vyjádřil Dumileově rodině upřímnou soustrast – všichni od DJ Premier, producenta a rappera Tribe Called Quest Q-Tip a bubeníka The Roots Questlove po Denzela Curryho, Tylera the Creator a Playboie Cartiho.
Dokonce i v apokalyptickém roce 2020 jsme měli možnost slyšet MF DOOM na několika skvělých skladbách. Britský producent a multiinstrumentalista Wilma Archer nabídnul na tracku „Last Sniff“ dle mého skrovného názoru jeden z nejlepších beatů, na němž kdy Dumile rapoval. Bishop Nehru nás poctil jeho featuringem na songu „MEATHEAD“ a vůbec poslední vydané tracky „The Chocolate Conquistadors“ a „Lunch Break“, které vyšly ještě v době, kdy si svět myslel, že je MF DOOM naživu, posloužily jako součást soundtracku Grand Theft Auto Online.
Poslední zveřejněná fotografie MF DOOM
Osobně mě ale asi nejvíce zaujala skladba od irského rappera Rejjie Snow a producenta Cam O’Bi „Cookie Chips“. Ve videoklipu se Rejjie naklání ke kelímkovému telefonu, z něhož slyší sloku od MF DOOM, který je podle všeho na druhém konci drátu. Než se k němu ale kamera přes celou nitku dostane, někdo za zvuku poslední Dumileovy bar: „Now we stuck like plaster, yo, I has to go,“ spojení přestřihne. Singl vyšel letos v červenci a fanoušci si zpětně domýšlí, že takto laděný závěr měl reprezentovat Dumileovo rozloučení s námi se všemi. A tímto se s ním za sebe i Harakiri Czurakami loučím také já.
MF DOOM v hip hopu představoval naprosto výjimečnou entitu, která nás opustila až příliš brzy. Dá se předpokládat, že jeho smrt uspíší vydání údajně téměř hotových kolaborací s producentem Madlib a rapperem Ghostface Killah, stejně jako ohromného výběru zatím nevydaných featuringů a beatů. To však nic nemění na tom, že nám Daniela Dumilea jako člověka za železnou maskou, který měl v sobě ještě bezpochyby celou řadu potenciálně úžasných děl, už nic nevrátí. Nechť je mu země lehká.
[سامحه الله. [1
Daniel Dumile aka Zev Love X aka MF DOOM aka Viktor Vaughn aka King Geedorah…
(1971–2020)
Autor: Petr Uram
[1] Arabsky „Bůh mu odpusť “.